Není to tak dávno, kdy jsem pročítal zajímavou stať o výhodnosti dopravy nákladů po vodních cestách. Naši odborníci se pokoušeli v textu vysvětlit a obhájit základní myšlenku velkého evropského vodního koridoru Dunaj – Odra – Labe, o jehož dobudování se diskutuje už desítky let. Hlavní díl nedokončených částí leží, bohužel, na území naší republiky a zdá se, že myšlenka Tomáše Bati, vtělená do jím postaveného plavebního kanálu, nebude mít ještě dlouho skutečné pokračovatele a stavitele.

Tak je za námi předjubilejní 39. ročník Plavby kuriózních plavidel, který se již po druhé jel pod taktovkou šelmy z „Budějc“ – Pardála. A jak již to o první zářijové sobotě bývá zvykem, o legraci a recesi nebylo nouze. Nevěříte? Tak my Vám na následujících řádcích onu horkou sobotu 3. 9. 2011 popíšeme.

Leckterý čtenář možná slyšel leccos o tom jak se dříve plavilo dřevo po jihočeských řekách. Možná navštívil muzeum voroplavby v obci Purkarec u Hluboké nad Vltavou nebo i spatřil některou drobnou připomínku na dobu před více než čtvrttisíciletím – například pozůstatky výdřevy břehů, či kamenné vydláždění dna nejmenších jihočeských splavněných toků – říčky Černé a Pohořského potoka v Novohradských horách. Tam se ještě, byť ojediněle, dochovaly pozůstatky oné, svým způsobem pionýrské doby, kdy se začalo od poloviny 18.století významně využívat bohatství rozsáhlých příhraničních lesů.

V pohraničí, v místech, kde po únoru 1948 vznikla „železná opona“, je jich desítka. Jen namátkou jmenuji Kapličky a Rychnůvek, o kterých jsem již mnohokráte psal. Dnes si však všimnu farního kostela v Kunžvartu. Že nevíte kde to je? Dnes se Kunžvart jmenuje Strážné a je důležitým hraničním silničním přechodem do Bavorska. Z obou stran hranice sem vede dopravní a obchodní silnice. Původní historicky cenná zástavba dřevěných domů „vimperského typu“ po odsunu Němců shořela a v roce 1965 komunisté zbořili i farní kostel Nejsvětější Trojice, který stával na horní straně náměstí.

Moc jsme se ještě letos neohřáli a už abychom čím dál více a častěji roztápěli naše kotle a kamna. Domácí kotle a kamna nemají drahá zařízení na čištění spalin. Množství jedů vypuštěných do ovzduší tak závisí na tom, co spalujeme.

Podle pověsti patřil tento hrad kdysi dávno rytíři Kunzovi, po němž dostala jméno Kunzwarte. Podle jiné pověsti sídlila na hrádku banda penězokazů i se svým vůdcem. Ten se v okamžiku, kdy sem přitáhlo početné vojsko, pokusil o útěk, hodil mezi vojáky hrst mincí se slovy Kuš varto. To proto, aby mlčeli a útěk se mu povedl. Místu se potom začalo říkat Kušvarta. Pravda je však "úplně jinde".

V sobotu 4. září se uskutečnil již 38. ročník legendární plavby Kuriózních plavidel. A přesto, že se brzy bude na Vltavě slavit krásné kulaté výročí, byl ten letošní ročník v lecčems novátorský. Tou největší novinkou byl vstup silného partnera, který se postaral o doprovodný program, odměny i mohutnou propagaci letošní plavby. A nutno dodat, že plavba pod taktovkou Pardála, prvního to piva, jež si odladil samotný český piják, byla zvládnuta se ctí. Ostatně o tom svědčí tisíce diváků na obou březích Vltavy i spokojení plavci při finálovém dekorování.

Desátého září 1919 bylo údajně v Paříži a okolí pěkné počasí. Slunečný den možná plně nevnímali ti, kteří se ve dvoraně předměstského zámku Saint- Germain- en -Laye sešli ke slavnostnímu podpisu Mírové smlouvy mezi čelnými mocnostmi spojenými i sdruženými a Rakouskem, zvané také Velká saint-germainská smlouva ( dále jen VSGS). Radostné pocity jistě provázely početnou československou delegaci, v jejímž čele stál ministerský předseda Karel Kramář, zastupující společně s ministrem zahraničí Edvardem Benešem prezidenta Masaryka.

Řada článků o Stožecké skále uvádí: „Na vrcholu Stožecké skály (976 m) nad Stožeckou kaplí najdeme pět metrů vysoký železný kříž a nepatrné zbytky strážního hradu, v minulosti chránícího Zlatou stezku.“ Nic bližšího neříká ani Jiří Záloha ve své encyklopedii Šumava A-Z.

Ten krásný příběh o vzniku, chátrání a znovuzrození poutní kaple na Stožecké skále vznikl u léčivého pramene, ke kterému vedly tři křížové cesty. Od Stožce, z Českých Žlebů a z Dobré. Původní dřevěnou kapličku postavil v roce 1791 kovář Jakub Klauser z Volar, který vděčil vodě ze zdejšího pramene za uzdravení svého zraku. Ve snu jej Panna Maria vyzvala, aby se vydal hledat její obraz, který odplul po Vltavě neznámo kam. Ve snu se mu nejen vrátil zrak, ale i obraz se mu ukázal v okně. On šel obraz hledat a našel jej pod Stožeckou skálou.

01. 09. 2007, 30. 08. 2008 a 29. 08. 2009. Tři datumy, tři soboty, jeden okruh. V prvně zmiňované datum se začal psát příběh, který se v roce 2009 udál již potřetí. Ano, již po třetí jsme se vydali na výlet, který znají čtenáři našich stránek pod názvem „Z Pece doPece“. A pokud se nic prazvláštního nestane, budeme stát příštím rokem někdy na konci letních prázdnin znovu na vlakové zastávce v Nové Peci a znovu budeme vyrážet směr Nové Údolí, abychom ušli téměř 30 kilometrů a zažili mnoho nevšedních zážitků. Pojďme společně nahlédnout, jak takové naše putování na velkém okruhu vypadá a co všechno se na něm dá zažít...

Dnes uplynulo přesně 72 let od leteckého neštěstí nedaleko Zhůří. Neveselé Vánoce zažily rodiny tří cestujících na lince z Bukurešti přes Vídeň do Prahy. Stroj se za nejasných okolností odvrátil od svého směru a zanedlouho poté narazil do svahů Huťské hory. V minulosti jsme na našich stránkách popisovali místo tragédie, dnes se k tématu vracíme díky textu váženého Pavla Mörtela. Přejeme všem veselejší svátky, než zažili nešťastníci z tohoto osudového letu.

V dnešní době je to zcela přirozený jev - cyklista na značené trase brázdí ( nejen ) Šumavu a Lipensko. Ale jak tomu bylo v dobách minulých? Jak se myslelo na cyklisty v turistických tiskopisech? Pod historickou pokličku vyznavačů jednostopého přemísťovadla můžeme nakouknout díky článku váženého Pavla Mörtela

Životy lidí jsou psány různými pery, ingousty rozdílných barev a často i odlišnou řečí. Avšak přes veškeré rozdíly jsou životy lidí spleteny v méně či více uvěřitelné příběhy. Jeden takový příběh, který se začal psát v době jednoho z největších utrpení moderního lidstva, Vám díky váženému Pavlu Mörtlovi přináší i naše stránky. Máme tu čest představit Vám, nyní již bývalou, avšak pro mnohé doživotní čestnou občanku obce Lipna nad Vltavou, paní Liliam Schořovou.

Ač jsem si to v tom neustálém kolotoči úkolů, prací a poviností vůbec nedovedl představit, přesto se to odehrálo - ve čtvrtek 07. 05. jsme vyrazili se Základní a Mateřskou školou z Lipna na pohodový výlet do Poštovního muzea ve Vyšším Brodě...