Úvodní text
V pohraničí, v místech, kde po únoru 1948 vznikla „železná opona“, je jich desítka. Jen namátkou jmenuji Kapličky a Rychnůvek, o kterých jsem již mnohokráte psal. Dnes si však všimnu farního kostela v Kunžvartu. Že nevíte kde to je? Dnes se Kunžvart jmenuje Strážný a je důležitým hraničním silničním přechodem do Bavorska. Z obou stran hranice sem vede dopravní a obchodní silnice. Původní historicky cenná zástavba dřevěných domů „vimperského typu“ po odsunu Němců shořela a v roce 1965 komunisté zbořili i farní kostel Nejsvětější Trojice, který stával na horní straně náměstí.

Počátky svatého stánku
Kostel Nejsvětější Trojice v Kunžvartu byl postaven zároveň s farou a školou v roce 1780. Původní oltář byl malován přímo na zdi a teprve v roce 1838 se kostel dočkal barokního oltáře, který zhotovil Johann z Wallern. Obraz na oltář věnoval pasovský biskup a o padesát let později renovoval oltář L. Schönbaur z Krumlova.

Kostelní zvony
Kostel měl tři zvony, které dle farní pamětnice dostal v roce 1792. Měly váhu 406, 203 a 103 liber. Tedy zhruba 227, 114 a 58 kilogramů. Jejich osud jsem zatím nedopátral (a tento stav bohužel přetrvá - vážený František Schusser zemřel dne 27. 12. 2010 - pozn. admina). Vím však, že v roce 1823 nový zvon o průměru 80 cm a šikmé výšce 59 cm měl na plášti reliéf sv. Trojice a ulil ho zvonař J. A. Perner z Českých Budějovic. Další zvon, asi z roku 1792 o váze 203 liber, praskl v roce 1843 a tak jej přelil zvonař K. Bellman. Měl průměr 49 cm, šikmou výšku 43 cm a na plášti reliéf sv. Jana Nepomuckého. Nejmenší zvon byl také z dílny J. A. Pernera a byl odlit v roce 1923.

První farář
Vnitřní vybavení kostela bylo z 18. a 19. století. Farní pamětnice byla na faře v Kunžvartu vedena od roku 1782 a matriky byly započaty o dva roky později. Je tedy zřejmé, že kostel byl stavěn v roce 1780 jako farní a prvním farářem v letech 1780 až 1790 zde byl Karel Fuka, který byl později kanovníkem u Svatého Víta v Praze.

Hořký konec
O zboření kostela se uvažovalo od března 1964 a o zboření kostela požádal 27. května 1964 vojenský útvar Prachatice. Zbourání nařídil Okresní národní výbor Prachatice 27. března 1965 s tím, že měl být zbořen do 30. června 1965. Střecha byla demontována však až v červenci 1965 a odstřelen byl v srpnu 1965. Na jeho místě je nyní restaurace a montovaná škola.