Základní informace

 

Slovo úvodem
Není náhodou, že popis cesty z Modravy na Luzný vychází v tento sváteční den. Znovuotevřená cesta z Březníku na Luzný, byť ne Luzenským údolím, ale delší cestou přes Hraniční horu, byla v letech 2009 a 2010 velkým dárkem pro všechny turisty a milovníky Šumavy. Nyní (stav k 16. listopadu 2010) je námi níže popsaná cesta opět uzavřena a čeká se na vyhodnocení dvouletého období, ve kterém prošlo trasu odhadem až na 4.600 osob (trasa byla otevřena vždy jen od 15. července do 15. listopadu a stejně tak tomu bude i v případě, že se v budoucnu cesta opět otevře). Posuzovat se bude především vliv otevřené stezky na populaci vzácného tetřeva hlušce, který má v Luzenském údolí svá teritoria. Videoreportáž, ve které mluví i již odstoupivší ředitel Krejčí, si můžete prohlédnout na stránkách České Televize.

My jsme tuto trasu absolvovali 19. 10. 2009, tedy v době, kdy byla většina Čech zasypána neočekávanou sněhovou nadílkou. Ne jinak tomu tehdy bylo i na Šumavě a právě díky vysokému sněhu a velmi, podotýkám velmi náročnému terénu na trase od Březníku k Hraniční hoře a k Luznému, můžeme bez obalu prohlásit, že výlet s pořadovým číslem 14 se stává králem mezi všemi výlety, které do těchto chvil popisujeme na našich stránkách. Tradiční a legendární pochod z Pece do Pece je tedy sesazen z trůnu pro nejnáročnější putování!

Výlet je určen pouze pro pěší, není povolen ani vstup se psy. Cyklisté mohou svá kola nechat na Březníku.

Modrava - 974 m.n.m. 49°1'26.29"S *** 13°29'40.88"V
Startovní bod je na Modravě u Návštěvnického centra dřevařství. Odtud se můžeme vydat dvěma směry. První, méně náročný je proti proudu Modravského potoka (opačným směrem se touto trasou budeme vracet) po modré turistické značce. Druhý pak vede po značce zelené ku Cikánské slati.

Tuto trasu známe velmi dobře z jednoho z našich předchozích výletů. Tak tedy jen ve zkratce: u zmiňovaného centra dřevařství vyhledáme turistický rozcestník, následujeme zelenou turistickou značku, která nás na prvních stovkách metrů zavede do strmého stoupání po polní pěšině. Zde se nám nabízí krásný výled na různé části malebné Modravy (pohledy na část nad Roklanským potokem za návštěvnickým centrem v roce 2008 a 2009). Ve vyšších partiích tohoto nedlouhého stoupání uzříme i známou Klostermanovu chatu a moderní přestavbu bývalé roty. Poté se dostaneme na zpevněnou cestu, která nás vede stále po zelené značce. Nyní je stoupání již citelně mírnější, aby se po zhruba po 1.800 metrech dostalo na kótu zhruba 1.140 m.n.m.. Poté nás čeká krátká rovinka a nísledné klesání k Cikánské slati.

Cikánská slať - 1090 m.n.m. 49° 0'10.04"S *** 13°28'26.49"V
Cikásnká slať je jedna z mnoha Modravských slatí. Za minulého režimu byla silně odvodňována, což vedlo k její velké devastaci. V současné době se za pomocí ručně vystavěných přehrazení opět zavodňuje. Přes tuto I. zónu (stav k 16. 11. 2010) vede zpevněný dřevěný chodník a místo je osazeno informační cedulí.

Máme za sebou necelých 3,5 kilometru, k hájence na Březníku nás čeká zhruba stejně dlouhá trasa. Cesta začíná opět stoupat. Po chvíli se dostáváme z lesní pěšiny zpět na zpevněnou cestu. Následujíc stále zelenou značku mineme křížení s křížkem u cesty. Poté se nám po naší levé ruce otevře výhled na hraniční hřbet nad Modravským potokem.

A právě tato oblast od Mokrůvky směrem k pramenům Vltavy je bezzásahové území a v těchto místech je jedna z tolik diskutovaných částí Šumavy. Uschlý les po náletu lýkožrouta smrkového nás bude doprovázet po téměř celý zbytek dnešního putování.

Jsme ve výšce zhruba 1260 metrů, necelá dva kilometry od Cikánské slatě. Nyní nás čeká pozvolné klesání k dašlímu zastavení...

Březník - 1144 m.n.m. 48°58'3.83"S *** 13°29'1.64"V
Než dojdeme na turistické značení, mineme po naší levé ruce březnickou hájenku, ve které se nachází inforcentrum a expozice k osobě spisovatele Karla Klostermanna. Po pravé ruce, naproti hájence, je místo se sadou informačních tabulí, které nás informují o skleníkových efektech, zalesňování Šumavy a mnohém dalším.

Poté stojíme již na turistickém rozcestí. Zde si všímáme žluté turistické značky, která nás navede k našemu cíli. Ten ostatně vidíme již od doby, kdy jsem začali k Březníku klesat.

Po načerpání informací u tabulí, které jsou i u rozcestníku a odpočinku na místních lavičkách (odpočinek před následnou částí výletu vřele doporučujeme, stejně tak jako zásobu nápojů, ovoce a tabulku čokolády :), vyrážíme směr Hraniční hora.

Směřujeme na západ po zpevněné cestě a v mírném stoupání. Po několika desítkách metrů měníme směr na severozápad, abychom se v mírném oblouku natočili až směrem k jihu. Tímto směrem pokračujeme až do prudkého zatočení zpět směrem k západu. Poté již jen několik desítek metrů a značka nám ukazuje, že se máme vydat vlevo na jih.

V těchto místech opouštíme zpevněné cesty a vydáváme se do rozpadlého lesa, kde leží v cestě mnoho popadaných větví, kmenů a kamenů, mezi tím vším bují nový lesní život. Cesta je považována za těžkou i v letních podmínkách. Pokud na ní navíc leží po kolena sněhu, stává se cestou pouze pro hodně zdatné turisty.

Od Březníku jsme vzdáleni 1,5 kilometru. Pěšina se vine v mírném stoupání, horu Luzný máme po naší levé ruce a v rozpadlém lesním porostu se nám na ní naskýtá mnoho výhledů. Než začneme klesat k Hraniční hoře, musíme zdolat 600 metrů stoupání (bráno od odbočky ze zpevněné cesty). Po pravé straně je obnažený svah Špičníku (1351 m.n.m.). Jsme ve výšce zhruba 1300 metrů, zde začínáme klesat směrem k dalšímu záchytnému bodu.

Hraniční hora - 1233 m.n.m. 48°57'15.04"S *** 13°28'16.11"V
Procházíme těžkým terénem, ve kterém je v letních a podzimních měsících vidět nejedenpotůček a šumavská slať. Pokud je pak příroda štědrá se sněhovou nadílkou, musíme se brodit v hlubokých závějích a neustále zdolávat přikryté překážky. Cesta, ve které musíme zvedat nohy až téměř pod bradu rychle unavuje, proto se po dosažení hraniční čáry snažme nabrat trochu sil.

Nyní se vydáváme v klesání k Modrému sloupu. Luzný máme nyní před sebou na jeho jihozápadním svahu můžeme již spatřit zřetelné postavy, které se na vrcholek vydávají z turistické chaty, která je na jižním úbočí (hora leží již na německé části Šumavy - v Bavorské lese).

Máme za sebou 11 kilometrů, na vrchol "Ďáblovy hory" nám chybí ještě necelé 3. Mineme historický hraniční kámen a poté již stojíme na historickém hraničním přechodu, který byl přes 60 let veřejnosti uzavřený.

Modrý sloup - 1194 m.n.m. 48°56'41.33"S *** 13°29'23.26"V
Stojíme na Modrém sloupu. Zde je další turistický rozcestník, který nám ukáže cestu zpět na Březník, tři cíle v Německu (Skleněnou archu, cestu na Luzný Letní cestou a parkoviště pod Luzným). Poslední směrovka ukazuje pak na naší trasu - cestu k Luznému po hraniční čáře.

Jestli byla cesta do těchto chvil náročná, poslední úsek bude ještě o kousek těžší. Od Modrého sloupu cesta opět stoupá. Je na ní plno balvanů a i pod sněhem je patrné velké podmáčení. Na kilometru musíme zdolat 100 výškových metrů. V té chvíli jsme již na severním úbočí Luzného, po naší levé ruce se zvedá Velká Mokrůvka (1370 m.n.m.).

Pod Luzným - 1301 m.n.m. 48°56'31.59"S *** 13°30'29.55"V
V těchto místech je tasa zpevněna dřevěným chodníkem. Otočíme se směrem na jih a před sebou máme hlavní cíl dnešního náročného putování. A další náročné metry nás ještě čekají. Na vrchol je to pouhých 500 mětrů, přesto tabulka na rozcestníku říká, že půjdeme ještě půl hodiny. A o moc se nepelete.

Vrcholek Luzného je poset kamenným mořem, takže stoupání po úbočí se mění v adrenalínovou zábavu. Pokud je hora pokryta sněhem, velmi často se stává, že zapadneme mezi kamennou suť - mnohdy až po pás. Přesto cítíme velké zadostiučinění a poslední metry k cíli si vychutnáváme. Mineme dřevěnou informační tabuli, překonáme poslední metry stoupání a již jsme v cíli...

Luzný - 1373 m.n.m. 48°56'21.10"S *** 13°30'24.19"V
Německý název pro Luzný je Lusen, hora je známa i pod pojmem "Ďáblovo dílo". To proto, že vrcholek hory je poset obřími kameny. To lidé v pověstech často přisuzovali Ďáblovi. Správná verze je však ta, že unikátní kamenné moře vzniklo po rozlámání granitového masivu.

Na vrcholku je kříž se synem Božím. Co je opravdu nádherného, je samotný výhled. Směrem do Česka si můžeme prohlédnout celou trasu, kterou jsme zdolali od Březníku. Vidíme i hraniční hřbet od Velké Mokrůvky směrem na východ. Na německé straně nesmíme zapomenout na Velký Roklan, Luchstein, Hoher Filzberg a mnoho a mnoho dalších lokalit. Na jižní stěně je již zmiňovaná turistická chata, kde je možné se občerstvit.

Návrat na Březník
K návratu budeme kopírovat trasu, po které jsme na Luzný přišli (od Březníku). Cesta od Březníku přes Hraniční horu na Luzný a zpět je dlouhá celkem 12,7 kilometru. Když odečteme první úsek od Březníku k odbočce na Hraniční horu (ze zpevněné cesty), strávíme v náročném terénu téměř 10 kilometrů, musíme tedy dbát na správném rozložení sil.

Z Březníku na Modravu
Z Březníku na Modravu zvolíme cestu kolem modravského potoka. Je totiž méně náročnou variantou oproti cestě přes cikánskou slať. Po celou tuto trasu budeme mírně klesat a navíc si užijeme krás kolem zmiňovaného potoka.

Podrobnější popis této trasy nalezneme ve výletu číslo 7 - z Modravy na Březník a zpět.

Dodatky
Jak již bylo zmíněno, trasa byla absolvována 19. října 2009. Bylo to pondělí a díky stopám v hlubokém sněhu na nejnáročnějším úseku z Březníku na Modrý sloup mohu usuzovat, že víkend před tímto datem absolvovali tuto trasu nanejvýš dva turisté přede mnou - v sobotu 17. října ráno ještě sněžilo i v nižších polohách, v neděli 18. října jsme se zdržovali v nižších partiích u řeky Vydry, kde nesněžilo a nezdálo se, že by ve vyšších polohách sněžit mělo. Takže je nepravděpodobné, že by sníh zakryl stopy nějakých dalších turistů. Stopy zmiňovaných dvou končily na Modrém sloupu, odkud pak pokračovala již jen jedna stopa. Najdu tohoto zdatného turistu mezi čtenáři našich stránek?

Rád bych se sním podělil o fascinující zážitek z této náročné trasy, na kterou se nemusíme zase dlouhá léta vrátit...