Úvodem
V sobotu 4. září se uskutečnil již 38. ročník legendární plavby Kuriózních plavidel. A přesto, že se brzy bude na Vltavě slavit krásné kulaté výročí, byl ten letošní ročník v lecčems novátorský. Tou největší novinkou byl vstup silného partnera, který se postaral o doprovodný program, odměny i mohutnou propagaci letošní plavby. A nutno dodat, že plavba pod taktovkou Pardála, prvního to piva, jež si odladil samotný český piják, byla zvládnuta se ctí. Ostatně o tom svědčí tisíce diváků na obou březích Vltavy i spokojení plavci při finálovém dekorování.

Před vyplutím
Plavci se začali sjíždět časně z rána, někteří tu byli již z předešlého dne. Obloha neslibovala žádné babí léto, nicméně ani chladné a nepříznivé počasí nemohlo nikomu z 19 přihlášených posádek zkazit letošní plavbu.

Pod vyrovnávací přehradou začalo být pěkně živo. Navážená plavidla se musela na břehu nejprve zkompletovat a poté dostat příkrým břehem na chladnou hladinu. U některých se však již samotné sejmutí z koreb nákladních aut, která je na místo dopravila, neobešla bez technické pomoci v podobě hydraulické ruky.

Jak čas plynul, začalo se rýsovat tematické složení – bylo jasné, že se poplavíme s Vikingy, mohli jsme uzřít hnízdo jihočeských Pipin, připraven byl i pojízdný bufet McBlaf a přehlédnout nešlo ani samotného Fantomase. Jinde zase přeběhli dobu a připravovali oslavu Vánoc, opodál se „orala“ půda pro pravý Český ráj a dorazila i Princezna ze mlejna (dorazila i s mlejnem  ). Čas ubíhal a přihlížejících i soutěžících na břehu přibývalo, stejně tak i opodál, v centru kulturního dění, které se skládalo z pódia, Pardálovo občerstvovacích stanic a základního tábora spoluorganizátorů plavby – MěKZ a města Vyšší Brod.

I zde se zábava dostávala do pořádných otáček. Z pódia se linula skvělá muzika přizvaných umělců, návštěvnici začali plnit první úkoly doprovodných soutěží a všude bylo živo a dobrá nálada. Nicméně nejdůležitější věci se děly na břehu. K již zmiňovaným Pipinám přibyl další ptačí kousek – Slepičí úlet, vidět bylo i Eskymáckou expedici, Ztroskotanou bábu, která byla doprovázena živou kozou, Baby boxery a třeba i plovoucí Plážový volejbal.

Obloha se v průběhu dopoledne celkem pravidelně zatahovala a následně slibovala vlídnější podnebí. Lidí však přibývalo bez ohledu na vrtochy počasí. Živo bylo i pod pódiem, kde se již první plavci vlnili do rytmu, linoucího se ze sestav kulturního centra.

Řady plavidel se i nadále rozšiřovaly – Povodňová linka, 5. výročí, přijela i výprava, která se pokoušela o Oživení Golema, následovalo Velké h***o (ostřejší výraz pro trus / lejno), dorazil rekordní Gondoliér se svou gondolou, Politická debata a zapomenout nesmíme ani na návštěvu z bažiny – Zlobr Shrek s Fionou a upovídaným Oslíkem.

To už ale byli všichni registrováni, plavci se i nadále vlnili pod pódiem, probíhala přejímka plavidel a čekalo se na předplavební rozpravu, kde se ani tak moc nerozprávělo, jako spíše zjišťovalo, jak na tom jednotliví plavci jsou. „Disciplíny“ tohoto zkoumání byly stoj na jedné noze, položení si ukazováčku na nos či snad sborový zpěv.

Blížila se půl druhá, respektive 13:27. Právě v tolik hodin již po dlouhá léta PLAVBA KURIÓZNÍCH PLAVIDEL startuje a ne jinak tomu bylo i při letošním ročníku. Plavci po rozpravě vyrazili klidným krokem ke svým plavidlům, někteří v tichosti, někteří za hřmotných zpěvů, jiní zase v očekávání dosud nepoznaného. 38. Ročník plavidel odstartoval!

Na prvním úseku
První úsek plavby začal jako tradičně pod vyrovnávací nádrží vodního díla Lipno a pokračoval po proudu až k prvnímu jezu u vyšebrodského mlýna. Než k němu plavci dorazili, mávali jim lidé z obou břehů Vltavy i z místní lávky, která natropila malý problém již první posádce na vlnách. Eskymácké expedici se pod most nevešel sobí parťák, který se o nízkou lávku zadrhl a tak se musel jeden z ledových plavců postarat o jeho vyproštění. To však netrvalo dlouho a celý šik plavidel pokračoval nerušeně až k prvnímu zatěžkávacímu úseku. Na jezu u mlýna čekaly již stovky natěšených diváků. Se zatajeným dechem sledoval dav první plavidlo blížící se ke šlajsně. Eskymáci však průjezd zvládli bez větších problémů stejně tak jako ostatní plavidla. Jen Ztroskotaná Bába si situaci obhlédla z kozy jezu a následně poklekla nad kozu svou, tedy živoučtyřnohou, která byla její společnicí.

Pokud jsme se zmínili, že všichni se dostali za první výraznější překážku bez problémů, neplatí to pro jedno jediné plavidlo – Povodňová linka se „udělala“ již nad šlajsnou jezu, kterým projela na čtyři části – samotné plavidlo vzhůru nohama, plavec č. 1, plavec č. 2 a oddělená střešní krytina, která byla na jezu spatřena naposledy a nyní se odhaduje její poloha někde okolo Hamburku. První jez tedy většině nenatropil vážnějších problémů, jen někde byly povoleny plováky, jinde se chytalo závěsné občerstvení a tam zase dohlíželo na pohodový výjezd zpod jezu. Baby boxeři si dokonce dali ve šlajsně nějaké to kolo v ringu, Vikingové zpívali, Princezně ze mlejna tak trošku zadrhlo mlýnské kolečko, ale jinak byla pohodička a všeobecná dobrá nálada.

Druhý úsek by se dal nazvat od jezu k jezu. Od toho vyšebrodského čekala na plavce trať s dostatečným proudem, aby se příliš nenadřeli. Jen bylo občas nutno dávat si pozor na vyšší balvany a jinde zase na správnou volbu trasy. Podplutí pod železničním mostem nečinilo nikomu problémy. Golem byl sklopen důmyslným zařízením a kromě šrámů od šíleného šermíře, který od brzkého rána vykřikoval stále dokola větu „… a tebe také propíchnu“, se mu nestalo zhola nic. Cestující bistro McBlaf nabízelo na své pouti nejednu vypečenou dobrůtku ze své rozmanité nabídky, na Českém ráji se zase vařil pravý český buřtguláš.

Ovšem bezstarostná plavba se pomalu chýlila ke konci, jelikož na posádky čekala druhá zatěžkávací zkouška – jez v Herbertově! A tady šlo do tuhého. Někteří zmáčení již začali promrzat, jiní byli zmoženi…, no řekněme správou svého plavidla i doplňováním tekutin, jiní zase zvolili špatné veslo (ono metlou se dá vážně těžko veslovat). Ač tak či onak, všichni před sebou měli ještě mnoho kilometrů na trase 38. plavení.

A také nejbližší překážku, již zmiňovaný herbertovský jez. Trasa však nebyla vedena přímo šlajsnou, ale sjíždělo se po jezové hraně. I tak však nastalo několik potíží. Tak například: do studených vod se poroučela část posádky Velkého h***a, která pak byla po zbývající cestu zmrzlá na kost. Repete v podobě plavby duší vzhůru si zopakovala i Povodňová linka. 5. výročí projelo jezem zadýmená neznámým zařízením, které mělo na své palubě. Politici stále debatovali, Ztroskotaná bába, si najela na jez pěkně zeširoka a tak ji museli vtáhnout zpět do dravých vod pod jezem záchranné čety z řad Vyšebrodského ICÍK adrenalin týmu. Plážoví volejbalisté málem utopili jednoho ze svých spoluplavců a to hlavně díky tomu, že mu na hlavě přistál velký kovový barel a to v době, kdy již lapal po dechu ve vltavských vlnách. Posádka od Golema zase musela tahat jednoho ze svých a musela to udělat rychle, jelikož v dlouhých pláštích se plave opravdu ztěžka. Princezna ze mlejna poztrácela buchty a Slepičímu úletu ulétlo pár dekorativních tabulí z plavidla. Jinak se asi nic vážnějšího nestalo. Jen Pipiny zkoušely snášet vejce přímo v průběhu zdolávání jezu!

Na závěrečném plavebním úseku
Pod Herbertovem se Vltava uklidní a tak plavce čekalo náročné veslování. To byl problém hlavně pro Gondoliéra, kterému z vesla zbyla jen kulatina, Ztroskotaná bába veslovala již zmiňovaným koštětem, Golemovi ucházel podvozek, ale ani to nebyl důvod pro šíleného kordistu, který i nadále vyřvával své obligátní „… a tebe taky propíchnu“. Politici měli jednoho zraněného – z politické plovoucí zasedačky se uvolnil hřebík, který skončil v noze jednoho zákonodárce. Problémy však neměla Eskymácká výprava, která se s dalšími posádkami zastavila na občerstvení na Veverkách. Až doposud jsme nezmínili ani krásnou výpravu z bažiny – Fiona, Shrek, Oslík, Perníček, Kocour v botách i uřvané ptačisko totiž zdolávali svou pouť zcela hladce.

Oslava Vánoc na posledním úseku zjišťovala, kolik že jim to chybí do cíle. Byli uklidněni, že do oslavy Silvestra to určitě zvládnou. Slepičí úleťáci se zase sháněli po tabáku, který jim uplaval někde na trase, Princezna, Čertík, mlynář i Vodník se smířili s uplavanou buchtou, Vikingové pěli své chorály, jen jejich kormidelník bral své poslání i v závěrečné fázi plavby zcela vážně.

Chudáci mouchy na h***ě! Ta nejvíce promrzlá byla zahřívána ostatním okřídleným hmyzem, Kozenka u Ztroskotané báby v poklidu přežvykovala přítomnou potravu, zatímco Bába nevěřícně zírala na své smetákpádlo a v duchu se zcela jistě proklínala, že nestihla před ztroskotáním nalodit dokonalejší výbavičku.

Vše se však stáčelo k velkému finále – příjezdu do malebného Rožmberka a zdolání posledního splavu! Zde už byla únava (ať již zapříčiněna čímkoliv) plavců zcela evidentní. Chudák Gondoliér se se zbytkem svého vesla vydal do šlajsny s písní na rtu, ta se však vytratila zcela záhy, když narazil svou přídí do jedné ze stěn jezu. To Vikingové nejdříve chytli černého pasažéra v postavě háčka „monitorovacího“ raftu (naskočil do plavidla z kozy jezu), aby posléze pod jezem délkou svého plavidla zablokovali celou pravou část Vltavy pod splavem.

Poslední jez byl výjimečný pro Povodňovou linku – zde totiž projela bez větších problémů a dokončila hrdě svou plavbu, ač to po prvních kilometrech nebylo vůbec jasné. Šílený šermíř od Golema již odložil svůj vražedný nástroj, nicméně z úst mu stále vycházela ona výhrůžná věta „… a tebe taky propíchnu“.

Oslík s posádkou z bažiny byl již také na břehu, Pipiny kvokaly, z 5. výročí se stále kouřilo, dorazily i Vánoce, Baby boxeři již neboxovali od Herbertova, takže si ringový rozhodčí – strýček Humus – stěžoval nejen na Arnolda Mlátičku ale i na jeho brazilského protivníka, že je to banda líná. Na Českém ráji byl dovařen vonící gulášek, Velké h***o již nebylo tak cítit…

Mohli bychom pokračovat až do vyjmenování všech plavidel, ale již nyní je jasné, že 38. Plavba kuriózních plavidel byla na svém konci. Zbývalo sesbírat posádky a dopravit je zpět do Kempu pod hrází ve Vyšším Brodě, kde je ještě čekalo slavnostní vyhlášení a poté volná zábava.

Výsledky 38. ročníky Plavby kuriózních plavidel
Jak již bylo na začátku zmíněno, letošní ročník si vzal pod svou patronaci Pardál. A ten byl ke všem plavcům na výsost štědrý. Každá z 19 posádek byla za své úsilí odměněna. Ač možná vše nebylo zcela perfektní a bez chyby, je možné letošní ročník považovat za úspěšný. Na plavení nalezlo cestu mnoho tisíc diváků a plavby se zúčastnil nadprůměrný počet posádek. Doufáme, že vše bude přeneseno do dalších ročníků a na oslavu čtyřicítky se nás sejde daleko více.