Úvodem
U Rožmberské brány vyšebrodského kláštera začíná i druhá z naučných Opatských stezek. Ta nás zavede až do nedalekých Loučovic. Po cestě nás čeká celkem šest informačních tabulí, ze kterých se dozvíme mnoho zajímavého, uvidíme mnoho ze života našich předků, odpočineme si na nejedné lavičce a naskytne se nám nespočet výhledů a pohledů do našeho krásného kraje...

Zastávka u nulté informační cedule
Nedaleko Rožmberské brány se nachází tabule, která nás informuje o třech stezkách, které zahrnuje česko-rakouský projekt. Jedná se o Opatskou stezku I, Opatskou stezku II a rakouskou Meditační stezku Steinbach vedoucí k poutní kapli a léčivému prameni "Maria Bründl", silovému místu u St. Oswaldu u Freistadtu.

Po načerpání všech informací se vydáme jihozápadním směrem po modré tursitické trase, mineme starou zástavbu a začneme stoupat směrem k první informační tabuli Opatské stezky II.

Zastávka č. 1
Na první zastávce se dovídáme o tom, že trasa Opatské stezky II je zanesena v lesnických mapách jako tzv. Opatova stezka, která je v jednom úseku dokonce vyskládána kameny pro zpevnění. Mimo to je na první tabuli mnoho informací o založení kláštera, kolonizaci krajiny, o historii lesních majetků, histroii zemědělství v našem kraji a jak a proč vznikají skalní mísy.

Od první informační tabule se trasa na prvních desítkách metrů poměrně znatelně zvedá terénem. Po zdolání této naročnější pasáže se však dostáváme do stoupání mírného. Cestou si všímáme pozůstatků po kamenické historii našeho kraje i krás, které kouzlí sama příroda. K vidění je například obrovská kamenná kostka či kamenná velryba a skalní útvar, do jehož útrob je možné se schovat při nepřízni počasí. Celý tento úsek je poset balvany, které více či méně nesou známky po kamenické práci. Stezka v těchto místech vede vyšlapanou lesní pěšinou.

Zastávka č. 2
K dalšímu zastavení se dostaneme v mírném stoupání. Zde si, stejně jako u ostatních tabulí Opatské stezky II můžeme odpočinout na laviččce a poté se dočíst o historii cest mezi Vyšším Brodem a Loučovicemi či žule, která tvoří horninové podloží v oblasti stezky. Dále pak čteme o kamenické práci, hospodaření a místních nerostech.

Doposud téměř výhradně smrkovou monokulturu, která kopírovala naše dosavadní putování, začínají v těchto místech citelněji doplňovat zástupci listnatých dřevin, což zejména v podzimním čase vykresluje tato nezapomenutelná místa do dechberoucích barevných spekter! Terén, po němž pokračuje naše putování se zvedá od druhé informační cedule oproti dosavadnímu putování poměrně citelněji, ale stále můžeme trasu považovat za nenáročnou. Ve svém okolí pozorujeme i nadále zbytky po kamenické práci a také prvky zpevnění pěšiny - to když překračujeme úzký potůček, jenž je přemostěn kamennými překlady.

Zastávka č. 3
Ke třetí tabuli se dostáváme poté, co překročíme zpevněnou lesní cestu, nad níž je k dispozici turistické odpočívadlo se stříškou. Terén můžeme považovat před i po překročení zmiňované cesty náročnějším, ale tento úsek je dlouhý jen několik set metrů. Projdeme kolem turistického značení "Pod Pošlákem" a hned za ním je již avízovaná tabule č. 3. Na ní se dočítáme o NPR Čertova Stěna a Luč a její proslavené skalní stěně, vodním živlu, ze kterého, díky své elektrárně, předválečný podnikatel Ignác Spiro dostával energii, nebo také o dřevinách a vřesovci. Seznamujeme se zde i s jednou krátkou pověstí.

Na zmiňovaném turistickém křížení si můžeme odskočit z Opatské stezky II na popisovanou Čertovu stěnu, která je odsud vzdálena pouhý jeden kilometr a vede k ní červená turistická značka.

Od třetí zastávky nás čeká díky mírnému klesání nejpohodvější úsek našeho dnešního putování. Projdeme místem, kde je díky nízkému porostu možno vidět kamenné moře na jižním úbočí hory Luč. Po několika desítkách metrů již vidíme další informační tabuli.

Zastávka č. 4
Čtvrtá zastávka se nachází těsně před dalším tuistickým křížením - "Pod Pošlákem - rozcestí". A právě zaniklá osada Pošlák (německy Poschlag) je jedním z témat čtvrtého zastavení. Dále se zde dočítáme o známém mrazovém srubu na Vyklestilce, četných božích mukách na Vyšebrodsku, z nichž jedno, které se nachází nedaleko odsud je spjato se smutným osudem části rodiny Staudinger. Zmíněno jest také poutní místo Maria Rast am Stein a podzemní tunel, kterým teče voda z Vodní elektrárny Lipno I do vyrovnávací nádrže ve Vyšším Brodě.

Od čtvrtého zastavení nás k tomu dalšímu - poslednímu, čeká nejdelší úsek mezi dvěmi informačními cedulemi. Zhruba na 1300 metrech nás čeká putování po Opatském chodníku, který musí být na mnoha místech zpevněn kameny, aby se ve strmém terénu zachovala jeho schůdnost. Ano, v tomto úseku nás čeká i překročení nejvyššího bodu Opatské stezky II, které se nachází těsně za hranicí osmiset metrů nadmořské výšky. Poté začíná cesta klesat k Loučovicím, před nimiž máme ještě jednu informační zastávku.

Zastávka č. 5
Poslední zastavení pojednává o obci Loučovice, závodu Vltavský mlýn, loučovickému jezu, lokální železnici, obřích hrncích v korytě Vltavy a přírodních katastrofách této oblasti.

Od poslední informační stanice klesáme terénem k Loučovicícm, mineme zařízení bývalé sjezdovky, všimneme si balvanu, na kterém je vytesáno jméno Johann Lackinger a již stojíme u hlavního silničního tahu, který vlevo směřuje k přehradě Lipno a vpravo pak do Vyššího Brodu.

Návraty
Zde naše putování končí. Zpět do Vyššího Brodu se můžeme dostat autobusovým či vlakovým spojením přímo z Loučovic (autobusová zastávka je hned po naší pravé ruce, tu vlakovou pak nalezneme za mostem, když projdeme kolem papíren Vltavský Mlýn).

Ve hře je samozřejmě i návrat zpět po modré, nebo se můžeme vydat po levém břehu Vltavy (taktéž za mostem) a projít pod Čertovou stěnou a Lučí (po zelené turistické značce) až k vyrovnávací nádrži a poté zpět ke klášteru.