Zní to jako pohádka, ale je to pravdivá pohádka. Grafit je černý měkký nerost, který má organický původ. Grafit, chcete-li tuhu, těžili na Českokrumlovsku již Keltové a přidávali jej do hlíny při výrobě keramických nádob. Byl to ve své době významný objev žáruvzdorného materiálu, který se stal velice hledaným a výhodným zbožím. V roce 1767 došlo v okolí Mokré a Černé k odkrytí ložisek grafitu, které přineslo prosperitu a Schwarzenbergům nové obchodní příležitosti. V okolí Mokré byly velké problémy se vzlínáním Vltavy, a proto musela být nejdříve otevřena odvodňovací štola s cílem stáhnout vodu ze všech jam v okolí Mokré a Černé a přitom umožnit dopravu těžené suroviny. S průmyslovou těžbou se začalo v roce 1841 a v roce 1846 došlo k otevření dalších dolů u Mokré. Těžba dosáhla vrcholu na přelomu 19. a 20. století. Za druhé světové války byly doly opuštěny a v roce 1958 je zatopila Lipenská přehrada.

Hlavní úpravna těženého grafitu byla v místech dnešního „malého Lipna“ za tratí u Hůrky. Tehdejší technologie spočívala v tom, že všechnu vytěženou surovinu nechali téměř rok zvětrávat na povrchu skládek a dále se používalo vyplavování vodou. Získaný koncentrát tuhy se ukládal do dřevěných sudů, ve kterých cestovala tuha doslova do celého světa, aby se používala na výrobu tužky. Do té doby se psalo olůvkem.

Tuhové doly patřily pod ředitelství schwarzenberského velkostatku Krumlov. Dle archivních zápisů byli s těžbou tuhy spojeni ředitel, důchodní, dva hormistři, důlní měřič a 14 pomocných sil. Největším domácím odběratelem byla tužkárna v Českých Budějovicích. V roce 1880 představovala výroba tuhy v Černé a v Mokré 41 procent výroby v Rakousko-Uhersku. Zdejší tuha pronikla do světa i přes anglickou bariéru. Angličané zakázali vývoz tuhy pod trestem smrti, aby ubránili svá výrobní tajemství.

Tehdy vstoupil do obchodu s tuhou do zahraničí českobudějovický průmyslník Vojtěch Lanna. Byl to mimořádně nadaný podnikatel, který založil své úspěšné podnikání na lodní dopravě. Kromě dopravy soli a stavby lodí začal obchodovat se stavebním dřívím a tuhou. Vojtěch Lanna pronikl na anglický trh s tuhou originálně a vtipně. Přikázal vypravit jednu loď s plným nákladem tuhy z Černé přímo do anglického přístavu. Přišla očekávaná zpráva, že tuha je zabavena, zakazuje se její vyložení a Lanna si má tuho okamžitě odvézt zpět.

V odpovědi Lanna sdělil, že se tuhy zříká bez náhrady, a tak náklad tuhy byl postupně rozebrán a doslova se rozptýlil v tehdejší anglické obchodní síti. Jakmile angličtí průmyslníci zjistili, jakou má tuha z Černé výbornou kvalitu, přišel takový nátlak na anglický parlament, že ten byl nucen zákon o zákazu dovozu tuhy do Anglie zrušit. Tak byla geniálně otevřena cesta tuhy z Černé do světa. V roce 1925 až 1929 se v jižních Čechách těžilo ročně 23 tisíc tun grafitu a „tuhy z Černé bylo nejen nejvíce, ale měla i nejlepší kvalitu“. Postupně přešel objem spotřeby tuhy z tužek na výrobu speciální oceli ve slévárenství a pro výrobu speciálních mazacích suspenzí.