Úvodem
Prášilské jezero leží pod Polednou horou nedaleko obcí Prášily a Srní a já si troufám říci, že je to jedno z nejkrásnějších míst centrální Šumavy. Navíc si při návštěvě této lokality připomenete dobu nedávno minulou a díky této atmosféře si většina z nás uvědomí, že je snad nadobro zažehnán čas, kdy se zde místo turistů proháněl socialistický tank, který nás hlídal před zlým imperialismem ze západu.

Základní údaje

• Katastrální území - Prášily, Srní
• Nadmořská výška - 1079
• Plocha jezera - 4,2 ha
• Obvod jezera - 730m
• Největší hloubka - 16m
• Průměrná hloubka - 7,5m
• Objem zadržované vody - 350 000 m3
• Sběrná oblast - 0,542 km2
• Odvodněno - Jezerním potokem do Křemelné

Vyrážíme
K Prášilskému jezeru vede opět několik cest. Nejsnadnější přístup k jezeru je od bývalé osady Gruberg (883 m.n.m.), která zanikla již v roce 1948. Na počátku 50. let minulého století zde začala fungovat střelnice ČSLA. Ještě dnes jsou místy prvky střelnice patrné, ale vše postupně pohltí zeleň. Od vojenského seřadiště na Grubergu se vydáme po žluté směrem ke Slunečné, navážeme na zelenou a poté na hned na červenou po které dojdeme až k jezeru. Profil této 3,5 km dlouhé trasy je sice stoupavý, ale ne nijak drasticky, takže je vhodný i pro rodiče s dětmi a seniory. Poslední, zhruba tříset metrový úsek vede pak již po nezpevněné cestě kamenitou lesní pěšinou.

Zeleň v okolí
Předpokládá se, že lesy se na úpatí polední hory a dále okolo jezera v minulosti příliš netěžily. Ovšem zdejší lesy byly téměř totálně zničeny při vichřici v roce 1868. Po obnově lesa, kdy byl na celou Šumavu vysázen nevhodný typ smrku, přišla další rána, tentokrát civilizační. Oxidy dusíků společně se sírou v ovzduší mají za následek další oslabení lesa. Tak zákonitě přichází další pohroma v podobě popadání při silnějších větrech a v poslední době taktéž náletem kůrovce (přelom 90. let minulého století). Část lesa v jezerním karu je ponechána samoobnově, jinde se vysazují příměsné listnaté dřeviny.

Život v jezeře
Ryby v jezeře nejsou a nepozoroval je zde ani pan profesor Frič v roce 1872. Prášilské jezero je však jediné z ledovcových jezer Šumavy, kde přežil bohatý zooplankton. Jsou to především buchanky a perloočky. Odborníci odhadují, že je toto přežívání umožněno zřejmě nižším výskytem hliníku, než je to u ustatních šumavských jezer. V sezónním rozvoji těchto druhů dochází v jezeru ke změnám v druhovém složení společenstva. V srpnu se množí perloočky a tím se odfiltrovává vláknitý mikroorganismus a místo něj se zde objevují řasy. Na hladině je také život, zcela určitě zde narazíte na kachny divoké.

Využití a zajímavosti
I toto jezero bylo v minulosti využíváno k plavení dřeva. Dokazuje to kamenná hráz, která byla v roce 1883 obnovena a zvedla hladinu až o tři metry výš. V hrázi je dodnes patrná výpust pro odvod vody. Jezerní potok odvede vodu do Křemelné a ta se u Čeňkovy pily spojuje s Vydrou a dále společně pokračují již jako Odra.

Dnes je jezero ve středu národního parku a jak jsem již psal, je to klenot a rozhodně stojí za to tam strávit několik hodin. Doporučuji podzimní čas, kdy zbytek porostu v okolí rozehraje barevné symfonie a po třpytící se hladině dovádí veselé ptactvo. Výlet k jezeru jde spojit i s návštěvou rozhledny na Poledníku a jezerem Laka, ale to jsou již náročnější výlety a my si je popíšeme v jednom z dalších z našich povídání.

I v minulosti bylo jezero častým cílem turistů. Stala se zde i tragédie. V roce 1927 se zde utopil student Kareis. Ten má na břehu dodnes pomníček, který připomíná tuto smutnou událost.

Informace jsou čerpány z osobní návštěvy jezera a z informačního letáku NP Šumava.