Úvodem:
Boubínský prales je nejen nejznámějším chráněným územím, současně ale také patří i k nejstarším rezervacím v ČR i ve Střední Evropě. Nedotčený zbytek původní lesní vegetace se nachází na svazích Pažení a Boubína (47 ha). Další části různé velikosti a s rozdílným narušením jsou roztroušeny v okolních smrčinách.

Základní údaje:

• Katastrální území - Horní Vltavice, Včelná pod Boub.
• Nadmořská výška - 1058 - 1075 mnm
• Výměra - 103,5 ha
• Vyhlášeno 1933

Geologie:
Mezi strmými svahy přírodního komplexu, který tvoří Pažení (Basumský hřbet), vrchol Boubína (1362,2 m n. m.) a plochý hřbet pokračující zvolna k Bobíku, pramení a protéká Kaplický potok. Skalní podklad je tvořen perlovými rulami a nebulity a současně sem zasahují pararuly jednotvárné série moldanubika. Deluvální a deluviálněsoliflukční hlinitopísčité a hlinitokamenité sedimenty, v náplavech také fluviální hlinité písky a štětopísky vytváří skalní podklad. V půdním pokryvu převládá zejména podzol (hlavně na hřbetech), podzol kambizemní a kryptopodzol (svahy). Ojediněle se na skalnatých vrcholech vytvořil ranker kambizemní.

Květena:
V horní části svahu nalezneme převážně smrkové bučiny, sejdeme-li níž, spatříme květnaté kyčelnicové bučiny. Dále můžeme vidět např. buk lesní, smrk ztepilý, jedli bělokorou nebo jilm horský, z bylin zejména čarovník prostřední či vraní oko čtyřlisté. Na vrcholech jak Pažení tak Boubína jsou porosty značně poškozené člověkem. Třtina chloupkatá, mika lesní, papratka horská vytváří porost nejméně zničené smrčiny nacházející se na severovýchodě. Co se týče mechů, tak zde je dominující zejména dvouhrotec chvostnatý a ploník ztenčený, dále potom měřík velkolistý, křepenka řetízková, štěkovec prstnatý a velmi vzácná křižítka vystoupavá. Za zmínku stojí také výskyt lišejníků např. důlkatce plicního. Pokud na výletě budete ve chvíli, kdy bude vrcholit houbařská sezóna, můžete se pokochat pohledem na pevníka brázditého, pórnatku kořínkatou a zejména zákonem chráněnou helmovku sazovou nebo modralku laponskou.

Zvířena:
Z měkkýšů můžeme jmenovat např. boděnku malinkou, síměnku trojzubou, kuželíka drobného, nutno říci, že jsou považovány za dominantní druh. Dále zde můžeme spatřit celu řadu hmyzu, jako je drabčík, mandelinka, kalužnatka, poskočilka. V dutinách stromů hnízdí někteří šplhavci např. datel černý, strakapoud velký či lejsek malý. Když budete mít štěstí, můžete spatřit puštíka bělavého nebo kulíška nejmenšího. K savcům v rezervaci patří hlavně rejsek horský, plšík lískový a rys ostrovid.

Lesnictví:
Po kalamitě v r. 1870 bylo nutné provést rozsáhlé těžby v jinak neporušeném pralese, tzn., že původní rozloha pralesa (143,7 ha) klesla na 46,67 ha. Zbylé části porostů byly zahrnuty do rezervace až po více než 80 letech. Poté byly zbylé části území oploceny, aby byly ochráněny před návštěvníky a zvěří. Stromy zde dosahují výšky 50 m a stáří 300-400 let. Za zmínku stojí největší boubínský smrk, který stál ve výšce 1000 m a padl při vichřici 4. prosince 1970, jeho výška činila 57,6 m a stáří bylo odhadnuto na 440 let. Zbytek části území je pokryt smrky, založených po úmyslných sečích.

Dnešní využití:
Dnes patří Boubínský prales k nejnavštěvovanějším místům na Šumavě. Je provázen několika turisticky značenými trasami a naučnou stezkou kolem pralesa. Je považován za jedno z mála míst, kde můžeme pozorovat přirozené chování lesního ekosystému.