Úvodem:
Toto náhorní rozvodnicové vrchoviště (slať), bylo dříve devastováno těžbou rašeliny coby topiva. Na počátku 30. let minulého století se začalo s jeho ochranou a život na slati se začal vracet do původních kolejí. Území je odvodňováno dvěma potoky. První, vetší část, odvodňuje Kvildský potok do Vltavy, druhou pak Hamerský potok do Otavy. Čtvrtá největší slať Šumavy.

Základní údaje:

• Katastrální území - Kvilda, Horská Kvilda
• Nadmořská výška - 1058 - 1075 mnm
• Výměra - 103,5 ha
• Vyhlášeno 1933

Vegetace:
Na zvodněném obvodu rašeliniště se vyskytuje ostřice, metlice tranatá, všivec mokřadní, rašeliník či například bezkolenec modrý. Na vlhkých vrchovištích pak nalezneme suchopýra pochvatého, kýhanku sivolistou, klikvu bahenní a rosnatku okrouhlolistou. Suchým vrchovištím dominují kleče v podobě borovice blatky, kleče kosodřeviny, břízy karpatské a zakrslé. Nalezneme zde i vlochyni bahenní a vřes obecný.

Zvířena:
Z hmyzu můžeme jmenovat žlutopásku vlochyňovou, perleťovce severního, žluťáska borůvkového a bejlomorku borovou. Dále tu hnízdí tetřívek obecný, spatřit můžeme i zmiji a ještěrku obecnou, rejska horského a myšivku horskou. Řada zde se vyskytujících živočichů je přímo vázáno na vrchovištní život (tyrfobionti). Jakákoliv změna podmínek znamená jejich zánik.

Rašeliník:
Rašeliník je "stavbyvedoucím" vrchoviště. Díky až neuvěřitelné schopnosti absorbovat vodu (svou váhu dokáže navýšit až 25x) je hlavním strůjcem rašeliniště. Rašeliník přirůstá směrem nahoru, při čemž si nese vlastní zásobu vody. Jeho spodní část pak odumírá a tím vzniká rašelina.

Využití:
Do třicátých let minulého století se z Jezerní slaťe vytěžilo mnoho rašeliny pro stelivo a palivo. Težba se prováděla ručně. Od roku 1933 až po dnešní dny je území chráněno a ponecháno přirozenému vývoji.