Úvodní text
V okolí Lipna a na Śumavě je nespočet míst, které návštěvníka doslova pohltí. Mezi ně bezesporu patří okolí Schwarzenberského plavebního kanálu, které nabízí jak dotek historie, tak i slovy nepopsatelnou přírodní krásu, která doslova objímá geniální dílo Josefa Rosenaura. Po pádu železné opony začala ožívat tradice a díky nadšencům z obou stran hranic patří kraj, který protíná plavební kanál, k hlavním lákadlům pro volné chvíle náštěvníků. Tímto článkem vzdáváme hold všem, kteří mají zásluhu na udržování tradic a ochraně zdejší přírody.

Základní údaje

• Začátek stavby - 1789
• Dokončení stavby - 1822
• Délka plavení - 89,7 km (po ústí do Dunaje)
• Počet napájecích potoků - 27 potoků
• Dobudovaných napajecích nádrží - 3
• Počet mostů a můstků - 87
• Dobudované smyky - 3
• Stavidel - 22
• Vodních propustí - 80
• Vodních příkopů - 78
• Původní název - Krumlovsko - Vídeňský kanál

V dávných dobách
Kraj okolo Plechého a Třístoličníku byl bohatý na přírodní zdroje již odpradávna. Pro nepřístupný terén se však těžilo dřevo jen v okolí přístupových cest a les tak zůstal vlastně nedotčen. Proto se začalo uvažovat o stavbě kanálu, který by svedl natěžené dřevo do řek v okolí hvozdu již za Karla IV. Nicméně v polovině 14. století nebylo známo technologií, které by tuto stavbu umožnily. Zdejší kraj si musel počkat až na konec stoleti osmnáctého, kdy po dlouhém přesvědčování bylo uděleno povolení pro stavbu kanálu jistému panu Josefu Rosenaurovi.

Josef Rosenauer
Píše se 26. únor roku 1735 a v knížecím městyse Chvalšiny spatřuje světlo světa člověk, který se zapíše do historie zdejšího kraje. Josef se narodil Ursule Traxlerové, které je v tu dobu 21 let. Matka za otce určuje 28. letého poddaného vyššebrodského kláštera Antona Rosenaura, který je plátenickým tovaryšem z Dobšic u Lhenic. Tento svobodný chasník však své otcovství popírá a malý Josef tak vyrůstá v péči matky a dědečka.

Ve třináctém roce svého života, tedy v roce 1748, si podává Rosenaur žádost na krumlovské vrchní hejtmanství, aby mu bylo povoleno studovat v nedalekém zámečku Červený Dvůr myslivost. Hejtman Georg Lorenz z Escherich a kníže Josef Adam ze Schwarzenebergu jsou svolní a tak mladý učeň nastupuje k myslivci Lambacherovi. Po tříletém studiu nastupuje coby jízdní myslivec ve Vyšném u Arnoštova. Jelikož je hajný schopen, nastupuje deset let po začátku studia v roce 1758, jako lesní adjunkt na krumlovský lesní úřad. Zde se ukazuje, že má mimořádný talent na poli zeměměřičském, proto je poslán jeho knížecím zaměstnavatelem do Vídně na další studia v inženýrské akademii. Zde se věnuje učení mechanice a mapování. Studuje s takovou vervou a pílí, že ho akademie odměňuje nejlepším vysvědčením.

Studia ukončuje na jaře roku 1770 a poté se vrací zpět do Krumlova. 21. listopadu 1771 je jmenován schwarzenberským knížecím inženýrem. Nadřízen je mu pouze jeden úřad, ředitelství krumlovského panství, jehož prostřednictvím dostává rozkazy od knížete. Jeho postavení je v tuto dobu zcela výjimečné. Je znám dokonce jeho roční příjem, který byl ustanoven takto: 250 zlatých v naturáliích a hotovosti (4 sudy piva, 2 korce pšenice, 12 korců žita, 3 korce ječmene, 1,5 korce hrachu, 80 žejdlíků převařeného másla, 60 žejdlíků soli, 120 liber sýra a 25 sáhů palivového dřeva). Vede inženýrskou kancelář, která zaměstnává 8 inženýrů a 2 inženýrské adjunkty. Nicméně i v tomto postavení provádí práce v terénu osobně a jeho plány jsou tak přesné, že ještě na dlouhou dobu nebudou překonány

V roce 1779 skládá zkoušku přísežného zeměměřiče na úřadě Královských zemských desek v Praze a to tak, že dostává za výbornou. V tu dobu řídi Rosenauer geometrické zpracování a měření obrovských ploch schwarcenberského panství. Jde především o lesy, výstavbu cest, odvodňování lesů a taktéž zpracovává plán na plavbu dřeva na Čertových proudech.

Ale především má v hlavě plán, jak dostat obrovské zásoby dřeva z Plechého a od Třístoličníku. První zmínku o jeho nápadu můžeme registrovat již v roce 1774. O dva roky později předkládá již plán před Jana ze Schwarzenbergu, který počitá se splavením dřeva až do města Vídně! V tomto návrhu bylo plánováno plavit dřevo od z Růžového vršku a následně po severním a západním svahu Schindlauského kopce, Smrčiny, Plechého a Třístoličníku až na Světlou vodu. Plán ale není přijat a tak se Rosenauer odhodlá k riskantnímu kroku. Navrhuje knížeti Scwarzenberkovi, že první úsek kanálu postaví za peníze, které si sám půjčí. To samozřejmě kníže nemůže akceptovat, ale stavbu kanálu nakonec uzná jako nadějnou a výhodnou a proto je povoleno začít budovat! Zbývá jen obdržet plavební právo na řeku Große Mühl. Po vleklém sporu s pasovským klášterem dostává kníže Jan ze Schwarzenberga dvorní dekret, který mu zaručuje výhradní pozici pro plavení na celém plánovaném kanále, včetně řek a to na dobu třiceti let.

Geniální stavitel se stačil za svůj život dvakrát oženit. První žena Anna Antonie, která byla dcerou váženého krumlovského občana Antonína Hřenského, umírá ve 28 letech. Sňatkem s měšťanskou dcerou se vymanil z poddanského svazku a stal se z něj měšťan. Toto manželství přivedlo na svět 4 děti. Jelikož byl Rosenauer zaměstnaný muž, nezvládal se o potomky řádně starat. Proto se oženil i podruhé. V roce 1778 si bere Alžbětu, dceru bývalého knížecího kuchaře Valentina Neumanna. Tento sňatek udělal Rosenaura švagrem jistého Reissingera, který byl knížecím stavebním radou. Traduje se, že právě tento příbuzenský vztah mu napomohl k realizaci svých plánů.

Dopoledne, dne 10. března 1804 Josef Rosenauer umírá. Dožil se 69 let a zůstalo po něm 7 dětí a geniální dílo, které můžeme obdivovat dodnes. Na smrtelné posteli pověřuje koncipistu Jandu, aby bylo poděkováno knížecímu pánu a že děkuje za veškerou podporu v jeho konání. Kníže je s jeho zdravotním stavem seznámen a v den Rosenaurovi smrti posílá posla s dopisem, ve kterém stojí poděkování za vykonanou práci a ujištění, že o Rosenaurovu rodinu bude postaráno. Tento dopis si však stavitel a zeměměřič již nikdy nepřečte...

Počátek budování
Práce na stavbě začínají ještě před udělením dekretu o plavení. Jako první den stavby je uváděn 4. květen roku 1789. Stavba začíná proti proudu a nezastaví ji ani balvanitý terén či problémy s dělníky, kterých je v jednu dobu zaměstnáno až 1.200. Podle plánu by měl být kanál na dně široký 5 stop (1 stopa = 30,48cm), a u horní hrany stop devět. Hloubka by pak měla být 3 stopy a sklon by měl obnášet 1/4 coule (1 coul/palec/inch = 0,254m) na dva sáhy (1 vídeňský sáh, zavedený po roce 1774 = 1,896 484 m, staročeský sáh = 1,774 2 m). V plánech se počítalo s celkovou investici až po Světlou vodu se 155.800,- zlatými. Roční výtěžek z plavby by měl být 50.000,- zlatých čistého.

V roce 1791 dosáhla stavba až k Jezernímu potoku a dvě léta nato byla u potoka Jeleního. Jezerní potok byl upraven pro plavbu a Plešné jezero bylo upraveno, aby sloužilo coby zásobárna vody pro plavení. Jenom tyto náklady na úpravy dosáhly celkové výše více než 120.000,- zlatých, takže suma, která byla původně plánována, vzala za své celkem záhy. První poleno je vhozeno do kanálu dne 12.dubna 1791 pod Růžovým vrchem. O 8 dní později doráží prvních 84 sáhů dřeva ze Šumavy do Vídně.

Plavení v rozmachu
Rok 1791 je zakončen číslem 12.000. Zhruba tolik se splavilo celkem sáhů toho roku k Dunaji. To je skvělý výsledek a určuje tak to, že v roce 1795 je dosaženo zisku 24.000,- zlatých. Toho roku jsou splaceny všechny dluhy včetně úroků. Po roce 1805 se navyšuje plavené dřevo a konečné součty hovoří dokonce o 20 až 25.000 splavených sáhů.

Stavba pokračuje
Rosenauer plánuje vést kanál dál okolo Vysokého hvozdu nad Vltavou u Černého Kříže a velkým obloukem ho vést až ke Světlé vodě. Tím chce zasáhnout všechny místa u Třístoličníku a lesy na svazích Plechého. Trasu stihne za svého života znivelovat, její realizace se však již nedočká. V původní podobě se jí vlastně nedočká nikdo, protože od jeho plánů je nakonec ustoupeno.

Alespoň co se velkého obchvatu týče. Dlouhých 17 let po jeho smrti se konečně pokračuje ve výstavbě směrem od Jeleních Vrchů nahoru. Stavbu má na starosti ředitel krumlovského panství Ernst Mayer a inženýr Josef Falta - Rosenaurův žák. Hlavní důvod odchylky od Rosenaurových plánů byl strach, že Hučický a Ježový potok nezajistí dost vody, pro plavení takovým dlouhým obloukem a navíc zde byl tlak na to, zpřístupnit konečně lesní masy na Třístoličníku a Plechém.

První plavební tunel ve střední Evropě!
Ernst Mayer se rozhodl pro husarský kousek. Nad Jeleními Vrchy nechal prorazit skálu a ušetřil tak mnoho kilometrů trasy. Práce na tunelu započala v létě 1821 a následující zimu byla dokončena. Tunel je dlouhý 419 m, vysoký více jak 2,5 m a široký 2,7 m. Kanál v něm je pak široký 1,43m, hluboký 0,79 m a spád dosahuje 32 promile. V tunelu vede chodník podél kanálu. Široký je 1,27 m a sloužil ke kontrole plaveného dřeva.

Skála byla proražena za pomoci 72 centýřů (1 centýř = 56 kg) střelného prachu a výstavba tunelu stála 41.000,- zlatých. Tunelový úsek byl napojen na "starý kanál" (vybudovaný Rosenaurem až po Jelení Vrchy) příkrou stokou, která měří 305 metrů a spád má 185,8 promile. Celá trasa "nového kanálu" stála 84.000,- zlatých a zcela dokončena byla na jaře 1822.

Dílo dokonáno
Tím bylo dosaženo celkové délky kanálu 44,4 kilometrů. 32,4 kilometrů byla dlouhá trasa starého kanálu a na nový pak zbylo 12 kilometrů. Bylo dosaženo celkového spádu 135 metrů. Mimo 27 přítoků z potoků byl kanál zásoben ještě vodou ze tří nádrží. Z Plešného jezera, z Jeleního jezírka, které bylo vybudováno roku 1835 a z nádrže na Hbitém potoce. Když přičteme ještě plavení po řece Mihele až k ústí do Dunaje, dosáhla celková trasa plavení úctyhodných 89,7 kilometrů.

Trocha statistik
Při plavení bylo zaměstnáno celkem 300 dozorců a obsluhy. Dalších zhruba 40 se najímalo při vhazování dřeva do kanálu u vytahování dřeva v Neuhausu bylo povoláno dokonce 350 pracovníků. Do roku 1870 bylo splaveno téměř 7 milionů plnometrů převážně palivového dřeva.

Modernizace, úpadek a stav po válce
Na Světelském potoce ja plavba zcela ukončena již v létě roku 1916. Na území Čech je již v roce 1887 kanál spojen takzvaným hefenkriegským smykem s Vltavou u nádraží v Želnavě. Tento smyk je určen i pro plavení dlouhého dřeva.

Na jaře 1926 je schwarzenberskou lesní správou isntalován pojízný kabelový jeřáb u Želnavy. V tu dobu se plaví do Čech ročně zhruba 12.000 plm kmenového dřeva, 1.000 prm vlákniny a 10.000 metrů dřeva palivového. Instalací jeřábu se snižuje stav zaměstnancú při vytahování dřeva z kanálu. Oproti 270 lidí teď obsluhuje jeřáb pouhých 11 pracovníků. Tento jeřáb je totálně zničen ničivou vichřicí v létě roku 1929 (4. července). Je nahrazen ještě výkonějším strojem od firmy Kolben - Daněk. Nový jeřáb dokázal naskládat dřevo až do výšky osmi metrů. Z hranic je pak opět nakládal na vagony.

Po válce se kanál stále používá, ale jeho význam pomalu slábne s nastupující automobilovou přepravou. V letech 1953 - 1956 je splaveno celkově 49.000 plm. V roce 1957-8 je kanál pro opravu uzavřen. V letech 1959 - 1961 se pak splaví již jen 4323 plm dřeva. V roce 1962 se s plavením definitivně končí...

Kanál v nedávné minulosti až po dnešek
Po ukončení plavby kanál chátrá a tento stav se mění až na konci osmdesátých let minulého století. V tu dobu zahajují Vojenské lesy a statky rekonstrukce tunelu. po pádu železné opony se začíná rekonstruovati kanál. Zprvu ze soukromých iniciativ, později se do prací zapojují i Lesy České Republiky a to v úseku, kde již kanál prakticky neexistoval - u potoka Ježová - Iglbach. Počátek devadesátých let 20. století je ve znamení stvrzení spolupráce mezi CHKOŠ, LČR a rakouským Svazem cestovního ruchu. Díky této spolupráci je opraveno více jak 2500 metrů kanálu na obou stranách hranic. V letech 1997 - 1999 provádí Lesy ČR opravu ve spádovitém úseku u rakouské obce Morau. V roce 1999 rekonstruuje NP a CHKOŠ celkově 11 kilometrů dlouhý usek od Jeleních Vrchů po Želnavský smyk. Ani v novém tisíciletí se s opravou kanálu nezahálí. Lesy ČR rekonstruují v roce 2001 úsek u Růžového Vrchu.

Na Jeleních Vrších a v oblasti potoka Ježová - Iglbach se provádí každý rok několik akcí s ukázkou plavení dřeva. Tuto akci pořádá prachatické folklorní sdružení Libín-S a účastní se ho i podobné celky z Horního Rakouska a Bavorska. Ke shlédnutí není jen ukázkové plavení. Vidět můžete například ukázky původních lidových řemesel a od roku 2008 dokonce pálení dřevěného uhlí v milíři. Navštívit toto "Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanále" je rozhodně zážitek a navíc se Vás dotkne i historie tak krásných míst, jakými svahy Plechého a oblast Třístoličníku rozhodně jsou.

Závěrem:
Bylo mi ctí sepsat tento kus historie našeho kraje pro návštěvníky našich stránek. Shora uvedený materiál jsem sehnal zejména díky publikaci "HISTORIE RYCHTY ŽELNAVA", kterou zpracoval vážený pan Stanislav Jagr a vydal Jan Tampír a Ing. Jan Solař. Dále jsem čerpal ze stránek "Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanále". Budu se těšit na naše setkání u této technické památky a věřím, že Vás návštěva oněch končin nadchne, tak jako mne.