Úvodní text
Klidná, fascinující, oddechová a do paměti se vrývající. Takovým dnem byla sobota, 9. července 2005. Den, ve kterém se mnoho z nás vypravilo na cestu do minulosti. Toho dne se slavnostně otevírala zřícenina Vítkova Hrádku s nově vybudovanou vyhlídkovou plošinou v útrobách hradní věže. O jak velkolepou akci šlo se můžete dočíst v následujícím článku.

Vyrážíme
Pravý břeh Lipna jsem si při svých toulkách zamiloval láskou opravdovou a pokud mohu, mé kroky vedou právě tam. Obzvláště okolí Svatého Tomáše a Vítkova Hrádku mne okouzlilo možná ze všech míst Lipenska nejvíce. Proto jsem se na sobotní výlet těšil celých čtrnáct dní, kdy jsem se o chystané slávě dozvěděl. Sobotní ráno jsem nelenil, vstal z mé vyhřáté postele v brzkých ranních hodinách. Jal se připravit vše potřebné pro mne a pro mou malou dcerku. Záhy byl připraven baťůžek se svačinkou, věcmi na převlečení a fotografickým aparátem včetně náhradních baterií. Odjezd byl stanoven na 9:30 se4. Zbývalo jen vyvenčit Montíka a předat ho na hlídání.

Na výlet jsme tentokrát nebyli sami. Společnost nám dělal kamarád Cobra s dcerkou Lindou. Stál jsem u jeho dveří přesně na čas. Cobra, znalec mé dochvilnosti, v klidu vyčkával a vyprávěl své dcerce že mají čas, že budeme mít jako obvykle zpoždění. Zazvonil bych u jeho dveří, kdyby si však koupil baterie do svého bezdrátového zvonku. Skutečnost, že se naň nedá dozvonit, mu připomínám snad celou tu dobu, co se přátelíme. Naštěstí se po chvíli čekání vracel jeho otec z nákupu, tekže Cobru jsem po chvilce uzřel u vstupních dveří jejich domku. Vyrazili jsme!

Cesta k Hrádku
Jelikož jsem si musel domluvit díky me pracovní vytíženosti večerní hlídání mé krasné Vanessky, zvolil jsem cestu přes Frymburk, kde sídlí má matka. To znamenalo, že se se všichni svezeme převozem z Frymburka na Frýdavu. Vanesska je v těchto letních měsících přímo zamilovaná do vody a všeho, co se vody týče. Takže zpráva, že se pojede převozem, tudíž lodí, jí moc potěšila. Linda sice jevila nepatrně strachu ale i na ní bylo vidět, jak se těší. Již na převozu bylo možné vnímat , že tento den bude neobyčejný. To proto, že jsme se díky volbě naší trasy setkali s úžasnou rodinou, která, jak se později ukázalo, měla svůj cíl cesty přesně v místech, na která jsme směřovali i my. Rodina byla od Liberce a seznámení proběhlo prostřednictvým našich stejně starých dcer. Převoz přes jezero ubíhal v klidu a holky si těch 5 minut užívaly s neskrývaným nadšením. Co chvíli se ozývaly z jejich úst věty typu "Táto podívej na tu loď!", nebo "To je veliká vodička".

Na druhém břehu jsme se rychle rozloučili a pokračovali směrem na Vítkův Hrádek. Za Frýdavou nás milý pan policista obeznámil se změnami v dopravním značení na cestách okolo svatotomášského revíru. Pokyvoval jsem hlavou na znamení toho, že vše dobře chápu, včetně toho, že mohu porušit zákaz vjezdu. Zbývalo nám již jen pár kilometrů k našemu cíli.

Od Frýdavy je k Vítkovu Hrádku neustálé stoupání. Cesta byly poseta skupinkami směřujícími na slavnost. Při pozorování těchto skupinek jsem se tak trošku styděl za to, jakým stylem se dostáváme na Vítkův hrádek. Skupinky pěších i cyklistů byly složeny z lidiček různých generací. Šlapaly si to k cíli s úsměvem a dobrou náladou, zatímco ja jsem seděl pohodlně ve svém autě. Omluvil jsem si to mou pracovní vytížeností a faktem, že na návštěvu slavnosti mám jen pár hodin, jelikož večer musím být zpět v pracovním procesu. Ještě dvakrát nás milá policie upozornila na pravidla silničního provozu, specifická pouze pro tento den a už se před námi otevírala laskavá náruč osady Svatý Tomáš.

Jsme na místě
Pohled na osadu a hlavně na život v ní byl jiný, nežli obvykle. Všude plno lidiček, dobré nálady (té je dostatek i ve všedních dnech, ve kterých našívíte zdejší kraj) a atrakcí. Za pomoci mladého dobrovolníka jsme nalezli místo na parkování a v tu chvíli bylo zcela jasné, že nám již nic nezabrání prožívat ty nevšední okamžiky. Pohlédl jsem na oblohu a hluboce si oddechl. Počasí na nás bude tento den laskavé a udělá velmi milou vyjímku v posledních, deštěm máčených dnech. Tak se také stalo. V průběhu našeho pobytu hrozila obloha jen jednou mokrým nadělením, ale nakonec si to rozmyslela jako by i příroda tušila, že tento den by neměl být narušen ničím nepříznivým.

Bohužel jsme přijeli na slavnost v časovém skluzu, do kterého jsme se dostali díky zastávce u Timbersportů, o kterém píšeme v novinkách obce Lipna. Výsledkem našeho opoždění bylo zmeškání mše v kostele Svatého Tomáše. Pohled na dění však zahnal všechny chmury a my se vydali vstříc radovánkám.

Doprovodné akce
Vrcholem dne mělo být otevření vyhlídkové plošiny vně zříceniny hradu, ale kouzelné bylo i veškeré dění před tímto počinem. Hned po vystoupení z auta jsme zakotvili u prvního stánku. Byl to stánek Pohádkového království Jížních Čech. Na jeho pultech bylo plno skvostů, jak pro nejmenší tak i pro ty dříve narozené. Naše dvě děvčátka si hned vybrala spoustu suvenýrků v čele s kamínkem, který byl obdařen vykreslením krásné jihočeské rybky. Pro tatínky se taktéž našlo spoustu užitečného. Mapky vyznačující krásy či tajemná místa Šumavy mne opravdu moc potěšily a budou inspirací a vodítkem k mému dalšímu putování, o kterém Vám v budoucnu budu prostřednictvým našich stránek vyprávět.

Hned vedle stánku království bylo možno uzřít připravující se rytíře. Jeden z nich čistil kanón k oslavné salvě, druhý se navlékal do nepohodlné plechové módy dávno minulé a třetí si prohlížel svou sečnou zbraň. Vanesska se u těchto podivných pánů zastavila a nevěřícně sledovala jejich činnost. Mezitím jsem si všiml davu lidiček, který se šinul po cestě k Hrádku oběma směry. Na všech bylo vidět, jak si užívají tohoto setkání. Pohoda a radost ze života byla cítit na každém kroku.

Stoupajíce k Hrádku bylo možno uzřít další připravené atrakce a stylové stánečky s medovinou a různými pochutinkami pro davy návštěvníků. O kousek dál uzřelo naše oko nasedející dívenku ze Slovenska, jak sedá na koníka, který zde byl připraven na projížky po blízkém okolí Hrádku. Po dalších několika desítkách metrů již bylo možno spatřit samotný Hrádek.

V podhradí
Při prvním pohledu do podhradí se mi až zatajil dech. Uviděl jsem přesně to, co se dalo čekat již cestou k zřícenině. Čekající dav byl opravdu obrovský. Celá ta scéna připomínala mraveniště, které je naloženo do opravdu pohodové nálady. Zakotvili jsme pod hradem. Do jeho těsné blízkosti se nebylo možno dostat. Důvod byl prostý. Nebylo místa kam by jsme se vrtli. Cobra, v těchto dnech se zříkající materialních hodnot, na zemi rozprostřel pro naše děvčátka krásně nažehlenou a vůní nasáklou bundu. Děvčata zaujmula pozice ležerních, avšak trochu hlučnějších dam. Po našich pravicích se nalézal stánek s občerstvením, což byl impuls pro naše ratolesti, aby nás po deseti vteřinách vyhnaly pro nějaký ten pamlsek. Když bylo vše dle jejich představ, užili jsme si trochu klidu.

Začal jsem koutkem oka prozkoumávat trochu blíže davy, které nás obklopovaly. Bylo možno spatřit mnoho místních "celebrit". Hlavně z místního politického života. Starostové, starostky, úřednící a zainteresovaní v šumavském životě. A nejen to. Váš pohled mohl skončit i na jednom vysoce postaveném poslanci, kterého jistě na přiložených fotografiích poznáte (fotografie se někam vytratila, oním poslancem byl Vlastimil Tlustý - pozn. autora 21. 03. 2009).

Při čekání na vrchol dne, výstup na nově otevřenou vyhlídkovou plošinu, jsem si všiml opět příjemné rodinky, kterou jsme potkali na převozu. Netrvalo dlouho a děvčátka opět skotačila jako sestry v triku. Úklony, přeskoky, seskoky z jedné z připravených laviček... Na to vše již dohlížela maminka onoho roztomilého děvčátka. To mne nastartovalo k tomu, abych se prodral do těsné blízkosti podhradí a obhlédl dění.

V podhradí to vřelo. Vysvěcení probíhalo hned po projevech čestných hostí. O zábavu návštěvníků se staral folklórní spolek. Následovala čestná salva a pak konečně nastal onen toužebně očekávaný okamžik. Brány Hrádku byly otevřeny!

Vzhůru do pohádky
Kapacita vyhlídkové plošiny se pohybuje mezi dvaceti až třiceti lidí. Celkové počty návštěvníků čítaly však hodně stovek hlav a ikdyž ne každý se dral ihned po otevření brány do říše krás, fronta byla opravdu dlouhá. Čekání jsme vyplnily sledováním pokračující estrády v čele s vystoupením kouzelnického mistra, výukou lukostřelby a připravující se rytíří show.

Po čase jsme uznali, že již začíná mít smysl zaujmout svá místa ve frontě. Těžkooděnci, u schodů do hradu dohlížejícího nad správnou vytížeností plošiny, jsme se každou vteřinu přiboližovali. Naše ušiska po chvilce zaslechla onu očekávanou větu: "raz, dva tři... prosím můžete vstoupit". Schůdky jsem s Vanesskou v náruči snad vyběhl. Již ve spodním patře hradu nás čekal milý personál, který nasměroval naše kroky do středu věže. U západní zdi se tyčila dřevěná konstrukce, která, jak jsem správně tušil, nabízí nepopsatelné pohledy na krásu Šumavy.

Lipenské jezero od hráze až po Horní Planou, Frymburk jako na dlani, Kovářov, za ním Kleť, dále na západ pak Kyselov, Boubín, jižněji za krásného počasí i Alpy. Pohled na to vše, moji drazí, Vám nabídne toto turistické lákadlo. Nevím kolikrát jsem plošinu obešel, ale znovu a znovu jsem dával mým očím ochutnat tu nepopsatelnou pastvu. Pastvu pro lidské duše, které touží pohlédnout na něco neskutečného!!! Nevím jak dlouho jsem s Vanesskou v náruči na plošině byl, ale vím zcela jistě, že tam v co nejbližší době budu stát a pokračovat v oněch hodech znovu.

Závěrem
Vedou se polemiky o tom, zda peníze na renovaci Vítkova Hrádku byly použity efektivně, jestli se někdo "nepřiživil", jestli byl vhodný lobbing ve sněmovně apod. Tento problém ať řeší zodpovědní. Vy milý obdivovatelé krás naší země neleňte a vydejte se k nám. Máme Vám co nabídnout. Mohu Vás ujistit, že i práce po takto prožitém dnu bude lepší. Budete plni zážitků a na nesmyslnosti a absurdity dnešního zběsilého světa Vám alepsoň na nějaký čas nezbyde ve Vašem životě místo.