Část 23. - Po farnosti Kapličky zbyl jen kamenný kříž

Rada Krajského národního výboru v Českých Budějovicích schválila 27. dubna 1954 sloučení obcí Kapličky a Loučovice v jednu politickou obec a Ministerstvo vnitra rozhodnutím z 2. prosince 1954 stanovilo nový úřední název Loučovice. Změna nastala s platností od 1. ledna 1955. Poslední předsedou MNV Kapličky byl Miroslav Žižka. Ne všichni občané však s tímto sloučením souhlasili, o čemž svědčí zápis ze schůze 1. února 1954. Pro sloučení tehdy hlasovalo 18 přítomných poslanců MNV Kapličky, proti sloučení hlasovalo 8 a jeden poslanec MNV Kapličky se zdržel hlasování.Z tehdejší obce Kapličky se zachovala pouze část při silnici Loučovice-Lipno. Vlastní obec byla při vytváření hraničního a zakázaného pásma komunisty zbořena.

Když 19. června 1992 vztyčoval Hubert Hehenberger a jeho spolu odsunutí rodáci na místě bývalé vesnice Kapličky velký kamenný kříž, nechali do něj vytesat dva letopočty: 1300 a 1959. Ten první měl být rokem vzniku a ten druhý rokem zániku Kapliček. Tehdy však ještě nevěděli, že najdu doklad, který posune písemné založení Kapliček do roku 1278.

V roce 1278 patřily klášteru Vyšší Brod i „Capella“, tedy Kaplice. Označení Kaplice bylo potvrzeno úředně i v roce 1854, ale protože se příliš pletlo s Kaplicí, tak byl v roce 1934 úřední název zdrobněn na Kapličky, německy Kapellen. Já osobně jsem přesvědčen, že však ani toto datum není konečné a lze se reálně domnívat, že Kapličky byly „vysazeny na zeleném drnu“ v letech 1259 až 1260. Před rokem 1259 to nebylo, to by byly Kapličky uvedeny v zakládací listině kláštera. Budování osady, která v roce 1278 byla schopna dávat každoročně klášteru 780 vajec a 60 sýrů trvalo nejméně deset let, takže „vysazení Kapliček“ lze datovat do let 1265 až 1268, tedy krátce po příchodu cisterciáků do Vyššího Brodu.

V žalostném osudu farnosti Kapličky bych mohl pokračovat „jako přes kopírák“ zaniklé farnosti Rychnůvek, jen názvy obcí a osad jsou jiné. Adámky, Dobřín, Frantoly, Hodoň, Mnichovice, Mlýnská, Hřbítek, Hvězda, Lhota, Lipová, Krásná Pole. Jejich založení, většinou „na zeleném drnu.“ Ve své knize Putování za růží a lilií jsem věnoval rychtě, obcím i osadám dostatek prostoru, a tak se nebudu zde opakovat. Místo toho uvedu tři střepy z rozbitého džbánu farnosti Kapličky. Nazval jsem je elementární škola a Adolf Tuscher.

Prvá písemná zmínka o „elementární škole“ v Kapličkách je z roku 1587. Podobné elementární školy existovaly ve Frymburku od roku 1474 a ve Vyšším Brodě od roku 1530. Do této elementární školy chodili pouze chlapci statkářů z Kapliček a někteří synkové z velkých statků z okolních osad rychty. Učili se zde číst, psát, počítat, zpívat a farář je učil náboženství, kterému se říkalo katechismus. Škola na Kapličkách byla přímo na faře a písemné zprávy říkají, že „vždy se zde dbalo na zpěv a hudbu“. Školní rok začínal 3. listopadu a končil 20. září. Vyučovalo se zpravidla dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne. Ve čtvrtek býval „feriální den“ kdy se nevyučovalo. O Vánocích byly tři dny volna, o Masopustu čtyři a o Velikonocích dva týdny.

Před zahájením dopoledního i odpoledního vyučování bylo modlení v kostele, a proto byla elementární škola u farního kostela. Kantor na elementární škole v Kapličkách býval současně i obecním písařem, varhaníkem a zvoníkem v kostele. V tu dobu se posuzovala učitelova kvalita především podle toho, zda pravidelně vykonával funkci zvoníka a zda náležitě zajišťoval i kostelní zpěv. Přesto ale společenské a hmotné postavení kantora bylo prakticky na úrovni obecního pastýře, a tak se můžeme dočíst, že ke kantorské světničce patřil i kozí chlívek. Pro částečné zlepšení svého postavení vybírali kantoři od rodičů různé poplatky. Na počátku školní docházky žáka to byly introitales, v pololetí pretiales, o jarmarku jarmarkales a tak se to opakovalo u všech církevních svátků. Další poplatek byl například za naostření brku na psaní i za svíčky na zimu. Děti ve škole sedávali na zemi a v zimě musel každý žák denně přinést polínko k přiložení do kamen ve třídě.

Tato elementární škola v Kapličkách zůstala bez podstatných změn až do roku 1775, kdy na rychtě Kapličky byla, dle Všeobecného školního řádu z minulého roku, zavedena „povinná školní docházka“. Při vizitaci škol ve školním roce 1700/1701 se o elementární škole v Kapličkách uvádí, že kantor je i varhaníkem v kostele, „kostelnímu zpěvu se učí bedlivě.“ Škola je dřevěná, značně zchátralá a hrozí jí neustále požár a budova je pokryta šindeli.“ Slabikanti, tedy prvňáčci, v zimě pro množství sněhu zůstávají doma, ve výuce zaostávají, neb chybí pomocník učitele.“ Naopak pochvalu při vizitaci si škola vysloužila za hojnou účast při bohoslužbách, „kdy jen málokdo chybí.“ Na konci elementární školy v Kapličkách bral učitel osmdesát zlatých ročně, což bylo „pod hranicí životního minima.“ Pro slušné živobytí učitelské rodiny bylo třeba o padesát zlatých více. Tady mi dovolte, abych citoval Petra Horu Hořejšího, který v Toulkách českou minulostí napsal: „Učitelský stav měl kvalifikaci právě tak mizernou, jako mizerné byly kantorské platy.“

V badatelně českokrumlovského archivu leží přede mnou německy psané kroniky Kapliček. V kronice je vlepen i výstřižek z Večerního Českého slova. Má datum 11. dubna 1935 a nadpis Schvaloval vraždu Inž. Formise. V článku se píše o veřejné schůzi sociálně demokratické strany, která se konala 27. ledna 1935 v hostinci Jana Gartnera v Kapličkách. Na této schůzi mluvil poslanec Patzak. V článku se mimo jiné píše:„...Řečník podrobil též zasloužené ostré kritice nedemokratický režim třetí říše. Při té příležitosti zmínil se o organizování fémových vražd, jejichž styl vymyká se z rámce lidskosti a příčí se i nejprimitivnějším zásadám mravnosti - je to prostě hnusný vřed na těle civilizovaného národa.

Když poslanec Patzak promluvil o zavraždění inž. Formise v Záhoří, tu se zvedl z lavice 24letý Adolf Tuscher, pokladník místní Heimatfronty a přijda až k předsednickému stolu, udeřil naň pěstí a vzkřikl německy: „Tomu to patřilo a musí to tak být-zrádci se stalo dobře!“ Pro schvalování vraždy byl Adolf Tuscher obžalován z přečinu proti zákonu na ochranu republiky a odpovídal se před senátem soudního rady Ulricha... A tak obžalovaný Tuscher odsouzen na jeden měsíc do vězení, zostřeného čtyřmi posty...“

O několik stran dále se německý kronikář rozplývá nad úspěchy henleinovců ve volbách 1935 a jejich „hrdina“ Adolf Tuscher se s velkou slávou vrací domů do Kapliček. Adolf Tuscher bydlel v Kapličkách čp. 4, měl spolu se ženou Therezií čtyři hektary polí a dělal na loučovické pile. V odsunové kartě se uvádí, že rodina měla dvě osoby a byli odsunuti 9. června 1946 do rakouského okresu Karlsruhe. Jejich syn, Franz Tuscher, narozený 25. listopadu 1914, padl na ruské frontě 15. února 1943.