Prameny Vltavy
Autor: Monti <monti(at)lipno-online.cz>, Téma: Přírodní krásy, Vydáno dne: 18. 01. 2009
Úvodem:
Vltava pramení na svazích Černé hory nedaleko hranic s Německem. Prameniště netvoří jeden zdroj, nýbrž větší množství malých bystřinek, které se slévají v Černý potok a putují pod tímto názvem až do Borových Lad, kde po soutoku s Malou Vltavou dávájí říčce název Vltava Teplá. Jako turistický cíl je však vybrán jediný zdroj vody. Nalezneme ho zhruba 6,5 kilometrů jihozápadně od Kvildy, hned pod modrou turistickou trasou. Celá tato oblast patří do chráněného území Kvildských slatí.
Základní údaje:
Narozená kráska:
Mnoho z nás ji miluje, někteří s ní žíjí, každý z nás jí zná - Vltava. Tato řeka je jedním ze symbolů naší vlasti. Její dlouhá pouť začíná na východním svahu Černé hory. Nespočet malých pramínků se rozlévá do dvou úmoří. Prvním z nich je Reschwasser - vtéká do Dunaje a dále pak do Černého moře. Druhý zde zrozený tok - Vltava - se vlévá do Labe a dále pak do Severního moře. Její pouť začíná soutokem zdrojů v Černý portok, který se od Borové lady nazývá Teplou Vltavou. V Mrtvém luhu nedaleko Černého Kříže se pak stéká se Studenou Vltavou a odtud si razí cestu již jako Vltava do Labe, kde při soutoku u Mělníka má za sebou o více jak polovinu delší trasu a přivádí z dvakrát většího povodí a plovinu více vody. Je to Matka našich řek!
Přírodní poměry:
Na malém území prameniště Vltavy se střetávají dva základní směry vývoje Šumavy. Jednak zde nalezneme klasickou Horskou smrčinu, která je ovlivňována především klimatem typickým pro tuto nadmořskou výšku (zonální vegetace). Druhým, azonálním směrem vývoje tohoto území jsou rašeliniště, které jsou ovlivňovány půdou.
V prameništní oblasti se střetáváme s jedním s nejstarších porostů na celé Śumavě (300 let), ve kterém je možno nalézt pravý šumavský smrk. Ten se díky kůrovcové kalamitě pozná snadno. Zustává (většinou) mezi suchým porostem jako jediný zelený, má větve až k zemi, jednotlivé stromy jsou od sebe dále než v obvyklém lesním porostu. V chudém podrostu nalézáme nejčastěji borůvku, třtinu chloupkatou a popratku alpinskou.
Z živočichů pak jmenujme tetřeva hlušce, jehož domovem jsou právě přirozené horské smrčiny, z brouků jsou nejhojnější tesaříci a střevlíci.
Trocha historie:
Nedaleko pramene stávala od dob I. republiky chata v alpském "střihu". Byla to jedna z prvních chat Klubu českých turistů na Šumavě. Vybudována byla Volyňským odborem za podpory Ždíkovského velkostatku. Slavnostně otevřena byla 30. června roku 1923. Spekuluje se, že za války sloužila jako pracovní tábor. Chata padla za oběť demoličnímu běsnění v roce 1953, kdy se uzavírala naše hranice.
Vltava pramení na svazích Černé hory nedaleko hranic s Německem. Prameniště netvoří jeden zdroj, nýbrž větší množství malých bystřinek, které se slévají v Černý potok a putují pod tímto názvem až do Borových Lad, kde po soutoku s Malou Vltavou dávájí říčce název Vltava Teplá. Jako turistický cíl je však vybrán jediný zdroj vody. Nalezneme ho zhruba 6,5 kilometrů jihozápadně od Kvildy, hned pod modrou turistickou trasou. Celá tato oblast patří do chráněného území Kvildských slatí.
Základní údaje:
- Katastrální území - Kvilda, Bučina
- Výměra (pramen Vltavy) - 48,80 ha (519,10 ha Kvildské slatě)
- Nadmořská výška (turistický cíl) - 1.160 m. (970 - 1230 m celá oblast Kvildských slatí)
- Vyhlášeno - 1991 (NPŠ)
Narozená kráska:
Mnoho z nás ji miluje, někteří s ní žíjí, každý z nás jí zná - Vltava. Tato řeka je jedním ze symbolů naší vlasti. Její dlouhá pouť začíná na východním svahu Černé hory. Nespočet malých pramínků se rozlévá do dvou úmoří. Prvním z nich je Reschwasser - vtéká do Dunaje a dále pak do Černého moře. Druhý zde zrozený tok - Vltava - se vlévá do Labe a dále pak do Severního moře. Její pouť začíná soutokem zdrojů v Černý portok, který se od Borové lady nazývá Teplou Vltavou. V Mrtvém luhu nedaleko Černého Kříže se pak stéká se Studenou Vltavou a odtud si razí cestu již jako Vltava do Labe, kde při soutoku u Mělníka má za sebou o více jak polovinu delší trasu a přivádí z dvakrát většího povodí a plovinu více vody. Je to Matka našich řek!
Přírodní poměry:
Na malém území prameniště Vltavy se střetávají dva základní směry vývoje Šumavy. Jednak zde nalezneme klasickou Horskou smrčinu, která je ovlivňována především klimatem typickým pro tuto nadmořskou výšku (zonální vegetace). Druhým, azonálním směrem vývoje tohoto území jsou rašeliniště, které jsou ovlivňovány půdou.
V prameništní oblasti se střetáváme s jedním s nejstarších porostů na celé Śumavě (300 let), ve kterém je možno nalézt pravý šumavský smrk. Ten se díky kůrovcové kalamitě pozná snadno. Zustává (většinou) mezi suchým porostem jako jediný zelený, má větve až k zemi, jednotlivé stromy jsou od sebe dále než v obvyklém lesním porostu. V chudém podrostu nalézáme nejčastěji borůvku, třtinu chloupkatou a popratku alpinskou.
Z živočichů pak jmenujme tetřeva hlušce, jehož domovem jsou právě přirozené horské smrčiny, z brouků jsou nejhojnější tesaříci a střevlíci.
Trocha historie:
Nedaleko pramene stávala od dob I. republiky chata v alpském "střihu". Byla to jedna z prvních chat Klubu českých turistů na Šumavě. Vybudována byla Volyňským odborem za podpory Ždíkovského velkostatku. Slavnostně otevřena byla 30. června roku 1923. Spekuluje se, že za války sloužila jako pracovní tábor. Chata padla za oběť demoličnímu běsnění v roce 1953, kdy se uzavírala naše hranice.
Jezerní slať
Rozhledna na jezerní slati
Kvilda
Pramen Vltavy