Velké bahno

Úvodem:
Toto chráněné území leží 2,5 km jižně od komunikace Černá v Pošumaví, v Blíženském lese 1 km od osady Bližná. Plochu tvoří soubor smrkových a mokřadních olšin, rašelinišť, podmáčených smrčin, lučních pramenišť a zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů.

Základní údaje:

• Katastrální území - Černá v Pošumaví
• Nadmořská výška - 730 - 750 mnm
• Výměra - 85,76 ha
• Vyhlášeno 1992

Geologie:
Mělká deprese na rozvodí dvou toků Lipenské nádrže. Na podkladu převažuje biotitická a sillimanit-biotická pararula, v jejímž okolí jsou roztroušené vložky krystalického vápence, erlanu a amfibolitu. Skalní podklad tvoří deluviálně kongeliflukční kamenitohlinité uloženiny (pleistocén), ojediněle i deluviofluviání hlinité písky a mělké akumulace rašeliny (holocén). Půdním krytem je zejména oraganozem glejová a glej organozemní, s přechody k pseudogleji typickému. Na nepodmáčených plochách se vyskytuje kambizem pseudoglejová a kambizem dystrická.

Květena:
Souborem mokřadní lesní vegetace jsou podmáčené přesličkové smrčiny, rašelinné bory svazu Dicrano-Pinion, mokřadné olšiny svazu Alnion glutinosae, mokřadné vrbiny svazu Salicion cenerae. Ze dřevin jsou typické např. smrk ztepilý, borovice lesní, olše lepkavá či šedá, vrba pětimužná nebo popelavá. Na mokřadních místech se mimo běžných druhů rostlin jako je např. kapraď ostenatá, zánělník bahenní či smlaník bahenní, vyskytuje také řada ohrožených druhů rostlin, zejména ďáblík bahenní, bazanovec kytkokvětý či jednokvítek velekvětý. Na nelesních půdách, které tvoří hlavně svazy lučních a prameništních rašelinišť, svat ostřicových porostů či svat vysokobylinných trvale podmáčených luk, se vyskytuje např. ostřice obecná, zobánkatá či latnatá, prtnatec májový nebo listenatý, oměj šalamounek, dále třtina nachová, tolije bahenní, vachta trojlistá, pleška stopkatá a klikva bahenní. Ze vzácných hub můžeme uvést např. hřiba panického, patrné jediná lokalita v ČR nebo vzácného ryzce lilákového.

Zvířena:
Z fauny stojí za zmínku populace ohroženého skokana krátkonohého. Z bezobratlých např. velmi ohrožený žluťásek borůvkový či střevlík Menetiesův. Mihule potoční se nachází v potoce, který odvádí vodu z rašeliniště do nádrže. V mokřinách žije též čolek horský či čolek obecný.

Lesnictví:
Po druhé sv. válce je celé území pokryto lesními porosty. Smrkem a borovicí byla zalesněna část močálů. Odvodnění většiny ploch je prakticky nemožné díky malému spádu a díky tomu na nezalesněných prostorech probíhá sukcese, která zvolna přechází ke smrkovým olšinám.

Dnešní využití:
Nepřetřržitá péče chráněného území se soustřeďuje zejména na minimailzaci účinků všech odvodňovacích příkopů a stružek hlavně v řašeliništích a ostřicových společenstvích. Tyto plochy jsou nepravidelně koseny a mají za úkol potlačit nárust společenstev s tužebníkem jilmovým a expanzi náletových dřevin.