Medvědí hora

Úvodem:
K přírodní památce Medvědí hora se lze dostat několika způsoby. Můžete vyrazit od lipenské hráze po turistické modré, dále pak z jihu od Kapliček, nebo třeba vystoupat od Nových domků.

Základní údaje:

• Katastrální území - Loučovice
• Nadmořská výška - 725 - 934 metrů nad mořem
• Výměra 77 ha
• Vyhlášeno 1992

Geologie:
Hřbet medvědí hory je tvořen středně zrnitou porfyrickou až blastoporfyroklastickou biotitickou žulou. V podloží je pak dominantní středně zrnitá až drobnozrnná muskovit-biotitická žula eisgarnského typu. Na vrcholu hory je možno pozorovat mrazové sruby se svahovými blokovými sutěmi. Ze severní strany se dochoval fragment suťového lesa.

Flora:
Stromové patro zastupují především buk lesní, který převažuje i nad smrkem ztepilým. Dále je zde zastoupen javor klen, následuje jedle bělokorá a bříza bradavičnatá. Keřové patro zastupují zmizolez černý a bez hroznatý. Bylinné patro je bohaté na druhy. Je možno pozorovat například kyčelnici devítilistou a cibulkonosnou, bažanku vytrvalou, čarovníka alpského, vraní oko čtyřlisté, mařinku vonnou, pitulníka horského a kapradiny.

Fauna:
V lokalitě hnízdí jestřáb lesní, datel černý, pěnice černohlavá, pěnkava obecná, střízlík obecný, sýkora uhelníček a holub doupňák, který je, jako jediný z vyjmenovaných druhů, přímo závislý na starých bukových porostech, které se v lokalitě Medvědí hory vyskytují.

Pokud budete mít štěstí, můžete v okolí hory pozorovat utěšené stádo losa evropského. Jeho výskyt ve zdejším kraji je daleko nejpatrnější v ČR, dokonce se blíží k číslům populace v Polsku a Litvě (v oblastech trvalého výskytu).

Další zajímavosti:
Medvědí hora dostala název díky výskytu medvědů na tomto území. Zákaz lovu střelbou byl vydán roku 1737, z důvodu zachování kožešiny. Lovit huňáče se smělo pouze do želez a to ještě v periodě několika let. V roce 1836 zde byl uloven poslední medvěd loučovickým rybářem Johannem Gargo.

Los evropský, který je zmíněn o několik řádků výše, dosahuje váhy až půl tuny a v kohoutku můžeme naměřit i dva metry. Je ale menší, než asijské a severoamerické poddruhy.

Potkat zde losa, nemusí být zas až tak nesplnitelný sen. Při jedné z mých předešlých cest mi malé stádo zkřížilo cestu, než jsem však stačil vytáhnout fotoaparát, zmizelo zase v lesním porostu. Věřím, že do budoucna bude více štěstí a my si losa popíšeme podrobněji.