Základní informace

Vyrážíme
Výlet na rakouské rozhledy nás zavede na dvě vyhlídkové věže, jejichž navštívení v nás nechá hluboukou rýhu vzpomínek a dojmů. Avšak na našem dnešním putování nás nečekají jen tyto dvě majestátné krasavice. Uvidíme toho daleko více a naší návratnost na níže popsaná místa odhaduji na vysoké procento. Namasírujme si tedy naše nohy, posilněme se vitamínovou bombou a vyražme na další společný výlet...

Převoz Horní Planá - 729 m.n.m. - N 48°45.626' E 14°01.278'
Jako startovní místo pro naše putování si vybíráme převoz z Horní Plané na Bližší Lhotu. Převoz funguje zhruba od dubna do října a to v půlhodinových až jednohodinových intervalech (záleží na ročním období). Cenová hladina se pohybuje od 10,- Kč za osobu až po 500,- Kč za mimořádnou jízdu. Veškeré užitečné informace jsou k dispozici na tel. číslech +420 380 738 122 & +420 723 589 565. nebo na stránkách horniplana.cz.

K převozu se dostáváme z náměstí směrem k Budově České Pošty. Pokračujeme stále po hlavní silnici a když v klesání přejedeme kolejiště místní železniční dopravy, zbývá nám již několik málo stovek metrů ke stanovišti místního převozu (hned vedle hlavní hornoplánské pláže). Nasedáme na plavidlo a užíváme si zhruba pětiminutovou plavbu.

Bližší Lhota - 730 m.n.m. - N 48°45.454' E 14°00.889'
Úsek z Bližší Lhoty na Zadní Zvonkovou lze zdolat jak pěšky, tak na kole či autem. Tato část výletu je dlouhá zhruba 5,5 kilometru. Na první křižovatce po opuštění převozu zahybáme doleva. Ocitáme se na úzké asfaltové cestě, která se vlní podél pravého břehu jezera. V jednu chvíli jsme od hladiny jen několik málo metrů. Projedeme Další Lhotou, což je dnes osada o několika málo stavení, poté se začne silnice stáčet vpravo. Opustíme jezero u Hamerské zátoky a začneme se přibližovat k hranici. Po několika stech metrech se nacházíme v Přední Zvonkové (opět několik stavení). Po naší pravé ruce vidíme malou vodní plochu místního rybníku a poté se již dostáváme na křížovatku, kde pokračujeme stále rovně. Vpravo od nás míjíme chátrající zemědělská sila, o něco dále vlevo pak stejně tak chátrající bývalou rotu vojenské posádky. Poté již klesáme do údolí ve kterém se nachází chráněná území Prameniště Hamerského potoka. Následně stoupáme do mírného kopce a to nám již cedule u silnice ukazuje, že vpravo na nás čeká odbočka na parkoviště pod zrekonstruovaným kostelem.

Kostel Zvonková - 801 m.n.m. - N 48°43.436' E 13°59.070'
Kostel byl za dob neprostupné hranice devastován a zchátralý byl na poslední chvíli zachráněn až po pádu železné opony. Podrobněji si ho popíšeme v některém z našich dalších článků, stejně tak jako muzeum J. Urzidila, které se nachází hned nad kostelem a u něhož se také krátce napojíme na modrou a červenou turistickou značku (u muzea se vydáváme vlevo).

Přicházíme až na křížení lesní cesty, která vede kolem Schwarzenberského plavebního kanálu ( v těchto místech nerekonstruovaného ) s hlavním tahem na hranici. Asfaltovou cestu jen překračujeme a stále sledujeme plavební kanál ( tedy jen my pěší turisté, cyklisté a motoristé se budou muset vydat po hlavní cestě na hranice a potom na Schöneben ). Cesta vede nad již zmiňovaným Prameništěm Hamerského potoka. Po několika stech metrech se naše cesta dvojí. My však i nadále sledujeme trasu, která vede kolem technické památky. Po levé straně míjíme ruiny starého stavení a to již za nedlouho poprvé spatřujeme náš první hlavní cíl dnešního putování. Po obou stranách začíná řídnout porost a tak již po naší levé ruce vidíme svahy kopce Sulzberg, na jehož vrcholku je vidět horní vyhlídková plošina rozhledny Moldaublick. Ale než se k ní dostaneme, budeme muset ujít ještě několik kilometrů a také zdolat nejstrmější stoupání dnešního dne.

Pestřice - 815 m.n.m. - N 48°42.673' E 13°58.585'
Z místa, odkud je poprvé možné vidět Moldaublick nám zbývá již jen několik málo metrů k hraničnímu přechodu pro pěší. V tomto místě se kříží Schwarzenberský plavební kanál s potokem Pestřice. Jsou zde i lavičky ( již na rakouské straně hranice ) pro odpočinek a načerpání sil před výstupem. Vyrážíme podél kanálu a ujdeme zhruba 100 metrů, kde zatáčíme vpravo a napojíme se na asfaltovou cestu pro motorová vozidla. Čeká nás další stovka metrů v mírném stoupání, ocitáme se na parkovišti a křížení dvou cest, dáme se tou doleva, kde je zákaz vjezdu motorvým i koňmo poháněným vozidlům a v mírném stoupání dojdeme až k budově Böhmerwaldschule, kde na nás čeká osvěžení v podobě pramene vytékajícího do dřevěného koryta. Když se otočíme směrem na severovýchod směrem do České Republiky, naskytne se nám nádherný pohled na panoramata krajiny okolo vodní nádrže Lipno.

Nasyceni pohledem se na křížení dvou zpevněných lesních cest vydáme vpravo. Zde začíná hlavní stoupání dne. Procházíme kolem závory a zdoláváme úsek několik set metrů dlouhý až se ocitneme u turistické cedulky, která nás zavede na lesní pěšinu po naší pravé ruce. První a nejtěžší zatěžkávající zkouška dne je tady. Trasa se citelně zvedá v lesním terénu. Naštěstí nejde o úsek příliš dlouhý. Zhruba po jednom kilometru se ocitáme před asfaltovou cestou.

Jsme jeden kilometr pod rozhlednou Moldaublick. Ujdeme krátký úsek po zmiňované silnici. Po chvíli nás cedulky opět zavedou na lesní pěšinu a v dalším stoupání, které však už není tak strmé, se dostáváme smíšeným porostem opět na asfaltovou cestu, vydáváme se opět vpravo a již po rovince docházíme k prvnímu cíli naší dnešní šumavské výpravy.

Moldaublick - 1040 m.n.m. - N 48°42.133' E13°58.342'
Cesta nás zavádí na parkoviště, nad nímž je dřevěná budova s občerstvením a ještě o kousek výš se tyčí bývalá těžební věž, od roku 1967 sloužící coby rozhledna Moldaublick. Rozhled ( vstup na rozhlednu je zpoplatněný - na jaře 2009 stál 2€ na dospělou osobu, nebo v kombinaci vstupného s rozhlednou Alpenblick pak 3€ ) na kraj kolem přehrady Lipno je nádherný. Jako na dlani máme krajinu od Horní Plané až po Svatou Martu nad Frymburkem, vidět můžeme i Vítkův hrádek. My, slabší povahy co se lezení do výšek týče, přežijeme i mírné výkyvy na vrcholku rozhledny a výhled si náležitě užíváme.

Po nasátí té známé atmosféry, kterou zažíváme pokaždé, když navštívíme některou šumavskou rozhlednu se pomalu vydáváme za dalším cílem pochodu. Po eventuálním občerstvení v místním bistru a zakoupení upomínkových suvenýrů se vracíme zpět na známou asfaltovou cestu a po ní dojdeme až k rozhledně Alpenblick. Úsek je to dlouhý zhruba tři kilometry a je typický svým mírným klesaním po úbočí hory Sulzberg.

Alpenblick - 1027 m.n.m. - N 48°41.715' E 13°56.464'
Cesta nás zavede až na nově a toho času ( červen 2009 ) spíše provizorně zřízené parkoviště, u kterého je odbočka k nové rozhledně Alpenblick. Rozhledna byla slavnostně otevřena 3. května 2009. Nabízí opačný rozhled než její starší sestra, tedy pohled směrem do Rakouska. Jak název napovídá, za dobrých podmínek uvidíme z 33 metrů vysoké rozhledny panorama Alp. A nejen to, pohled nám nabídne malebný obrázek typické rakouské krajiny v čele s úhlednou úpravou políček. Nedaleké údolí kolem Aigenu a Ulrichsbergu jest toho důkazem.

Po rozhledech se vydáváme již směrem k osadě Schöneben. Dojdeme zpět na parkoviště a vydáme se vpravo tak, že klesáme. Tříkilometrový úsek se nemění, krom sklonu klesání, po celou svou délku.

Schöneben - 950 m.n.m. - N 48°42.866' E 13°56.948'
Schöneben je malá osada, ve které je nově vybudováno Šumavské kongresové centrum. Nalezneme zde i památník Ztracené domoviny odsunutých obyvatel ze Sudet. Na křižovatce u zmiňovaného kongresového centra se vydáme vpravo ( u hostince ) a kráčíme zpět k hranici. Za kongresovým centrem v pravo je na kraji lesa lanové centrum, jehož návštěvou si můžeme zpestřit dnešní výlet. Dále pak pokračujeme podél hlavního tahu k naší vlasti. Mineme pár stavení po levé ruce až začne cesta citelněji klesat.

Böhmerwaldkirche - 904 m.n.m. - N 48°42.722' E 13°57.401'
V klesání, zhruba kilometr od Schönebenu vidíme po pravé straně kostelík Böhmerwaldkirche. U něj je příjemné zastavení na lavičkách a se studánkou čisté šumavské vody. Zde vstřebáme nabyté dojmy a zážitky a již zde na totmo místě víme, že máme za sebou ( téměř ) jeden z nádherných výletů po Šumavě, která dnes již nemá hranic.

V neustálem klesání dojdeme až k budově bývalé celnice, dále pak na somotnou hranici a dál už to známe: Zadní Zvonková, Přední Zvonková, Bližší Lhota, Horní Planá...