Úvodem:
Jihovýchdoně od obce Strážný se nachází údolní vrchoviště na kterém je možno pozorovat rašelinnou kleč a borovici blatku. V chráněné lokalitě se nachází celá řada ohrožených a vzácných druhů fauny i flory.

Základní údaje:

• Katastrální území - Strážný, Dolní Cazov
• Nadmořská výška - 800 - 820 mnm
• Výměra - 151,31 ha
• Vyhlášeno - 1991 (NPŠ)

Geologie:
Při soutoku Valného (Řasnice) a Časté je v ploché poříční nivě situována Stráženská slať. Biotitický a cordierit - biotitický mignamit flebit tvoří skalní podklad ve východní části slatě. Jedná se o stromatitový až nebulitový typ, kterému se říká taktéž moldanubikum. Žula středně zrnitá až hrubozrná porfyrická, takzvaný moldanubický pluton najdeme zase v západní části chráněného území. Horniny v podloží jsou pokryty převážně pleistocénem (deluviálně kongeliflukční hlinitopísčitý sediment, hlinitými písky a štěrkopísky. Pokrývce hornin pak jasně dominuje rašeliniště. Z půdních typů dominuje organozem typická a glejová. Obě tyto vrstvy na některých místech slaťe přechází ke gleji organozemnímu.

Květena:
Rašelinná kleč je dominantně porostlá v rašeliništi přechodného typu mezi údolními a náhorními vrchovišti. Na jejich okrajích se vyskytuje borovice blatka. Na volných místech nalezneme typická vrchovištní společenstva eriophoro vaginati Sphagnetum recurvi - Andromedo polifoliae - Sphagnetum megallanici. Na celém území nalezneme zvodnělé šlenky a malá jezírka na kterých se vyskytuje vegetace svazu Leuko-Scheuchzerion palustris. Severnímu a západnímu okraji I. zóny pak vévodí společenstvo svazu Sphango recurvi - Caricion canescentis. Tato území jsou silně podmáčená.

Nalezneme zde i rosnatku okrouhlolistou, ostřici chudokvětou, borůvku bažinnou klikvu maloplodnou. V jezírkách se poměrně hojně vyskytuje ostřice chudá a nezapomeňme ani na blatnici bahenní. Na okrajích chráněného území je možno pozorovat prstnatce listnatého a v severní části taktéž břízu trpasličí.

Z bohatého mechového patra jmenujme například vršatku odchylnou, dvouhrotec Bergerův, svojnici nadmutou a rašeliníky typů Sphangum magellanicum, rubelum, flexuosum, majus či Sphagnum fuscum. V severní oblasti jsou patrné rašelinné bory a podmáčené smrčiny.

Za dob minulých se rašeliniště částečně odvodňovalo soustavou příkopů. Kolem nich byla úmyslně vysázena bříza pýřitá. Východ území je zase narušen ruční těžbou rašeliny (borkování)

Zvířena:
Stráženská slať je domovem mnoha druhů bezobratých, typických pro šumavská rašeliniště. Sliďákovitá čeleď pavouků je doplněna ještě o v podstatě vzácné reliktní druhy jako je například Pirata uliginosus. Na okrajích naleznem perleťovce mokřadního a severního, modráska stříbroskvrného či žluťáska borůvkového. Hojně je zastoupen i ohniváček modrolesklý a okáč rudopásný, zapomenout nesmíme ani na modráska ušlechtilého. V těsné blízkosti rašeliniště hnízdí bramborníček černohlavý a také chřástal polní.

Lesnictví:
Plynulý přechod porostu borovice blatky ku porostu borovice lesní svědčí o tom, že stráženská slať je rašeliništěm přechodného typu. Vedle těchto dvou stromových porostů tu najdeme i nízké rašelinné kleče. Ty tvoří 64%, ostatní borovice 20% a smrkový porost je zastoupen pouze pěti procenty. Ostatní porosty tvoří vtroušená bříza a další dřeviny. Jedná se o bezzásahovou zónu, takže vše roste v samovolném vývoji.

Dnešní využití:
Louky v nivě jsou ponechány samovolnému sukcesnímu vývoji, jižně od I. zóny vede značená cykloturistická trasa.

Zajímavost
V první polovině 16.století vybudoval Petr Malovec u soutoku Řasnice a Časté hráz pro velký rybník. Ta byla však již na přelomu 16. a 17. století protržena a od té doby nebyla nikdy opravena. Nicméně po dobu více jak 50 let fungování rybníka byla zřejmě severovýchodní část stráženské slati zatopena.