Úvodem:
Prameniště Hamerského potoka se nachází nedaleko osady Přední Zvonková. Přírodní památka byla vyhlášena roku 1992. Na jejím území nalezneme celý komplex pramenišť, prameništních a lučních rašelinišť, podmáčené a mezofilní louky. Žije zde i nejeden ohrožený druh živočichů a rostlin

Základní údaje:

• Katastrální území - Zvonková
• Nadmořská výška - 776 - 824 mnm
• Výměra - 54,83 ha
• Vyhlášeno 1992

Geologie:
Komplex nivních a svahových pramenišť se nachází v mělkém prameništním úvalu Hamerského potoka, jehož ploché rozvodí směřuje k Pestřici. Zdejší podloží tvoří moldanubikum, mignatitizovaná pararula se sillimanitem a granátem. To vše je překryté po celé ploše přírodní památky pleistocénem, holocénem a deluviálními hlinitými písky. V půdě pak převažuje organozem glejová a typická. původní pokryv tvoří organozemní glej, překrývaný pseudoglejem typickým.

Květena:
Jak již bylo řečeno, na území prameniště nalezneme mnoho vzácných rostlin. V ostřicovomechových a ostřicovorašeliníkových společenstvech svazů Caricion fuscae a Sphango recurvi - Caricion canascentis nalezneme ostřici obecnou, zobánkatou, prosovou, suchopýra úzkolistého, zábělníka baheního, stopkatou plešku, prstnatce májového a listenatého, nebo třeba vachtu trojlistou. Zajímavý je výskyt netypických fragmentů s klikvou bahenní a borůvkou bažinnou. V nivě potoka dominuje blatouch bahenní, psárka luční a metlice trsnatá. Mírné svahy jsou posety hadím kořenem větším, pcháčem různolistým, prvosenkou vyšší, zvonečníkem černým... Stromové patro pak převážně tvoří nálet vrby popelavé a ušaté.

Zvířena:
Žije zde několik ohroženýh druhů, za všechny jmenujme zmiji obcenou (pozor, při navštěvě památky jsem na zmiji málem šlápl na třech místech, buďte tedy při Vaší návštěvě nadmíru opatrní), tetřívek a chřástal polní. dále zde žijí některé tyrofilní formy bezobratlých, především motýlů. Dále zde vedle chřástala hnízdí i hýl rudý a bekasina otavní.

Využití:
Nálet dřevin se v periodách likviduje. V minulosti se území památky využívalo především zemědělsky, po vzniku železné opony bylo ponecháno přirozenému vývoji. Dnes se musí území nad nivou pravidelně kosit (ručně), čímž se zabraňuje sekundární sukcesi.