Ing. Hynek Hladík - ředitel Schwarzeneberského plavebního kanálu - odpovídá na naše otázky, které se netýkají pouze nadcházejícího osmého ročníku plavební sezóny. Dozvíte se i mnoho zajímavého o technické památce a poznáte místa Šumavy, která má pan ředitel rád, nebo třeba to, jak těžké je sehnat finance na projekt "Setkání s tradicí"

• Ing. Hynek Hladík
• Ředitel Schwarzenberského plavebního kanálu
• Jeden z otců myšlenky na návrat tradic ke kanálu
• Znalec a velký milovník této technické památky
• www - www.schw-kan.com

Tak jsme se konečně dočkali. V sobotu 19. května započne na Jeleních Vrších již osmý ročník plavební sezóny. Stihlo se vše připravit, aby byla nalazena pověstná pohodová atmosféra při plavení?
Já pevně doufám, že pohodová atmosféra bude. Dnes jsem si koupil pěkný klobouk, když mám klobouk, mělo by být všechno v pořádku. Není to ovšem tak úplně jednoduché. Máme trochu problém s financováním celého projektu, peněz se sešel zatím jen zlomek těch potřebných. Začínáme, na začátek zatím máme. Letošní plavební sezóna by měla být bohatší, než sezóny předchozí. Mělo by to být vidět už jen na zahajovacím folklorním setkání, zatím máme potvrzenou účast folklorní skupiny z Dolních Rakous – D´Haselbacher Volkstanzgruppe, z Horních Rakous přijede dudák Rudi Lughofer z Kremsmünsteru, z bavorského Perlsereutu by měl dorazit již tradičně malý soubor Perlesreuter Sänger, český folklor bude reprezentovat Malá česká muzika a nositel projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu prachatický soubor Libín-S. Osobně se hrozně těším na vyprávění pohádek z obou stran Šumavy v podání Heleny Svobodové a Helmuta Wittmanna. Těsně před vlastní ukázkou plavení dříví, to bude ve dvě hodiny po poledni, zazní jazz z kanálu, připravený naším partnerem, rakouským spolkem SUNNSEITN. Plavit se bude z Jeleních Vrchů od lesovny po potok Hučice, což je cca 1,5 km. Celý program dne by měly doplňovat ukázky lidových řemesel.Samozřejmě by bylo potřeba, aby bylo pěkné počasí, to by tu atmosféru dobarvilo, ale to my neovlivníme.

Jak moc se podepsal na letošních přípravách lednový orkán Kyrill a bylo jím okolí kanálu nějak drasticky zasaženo? Myslím tím hlavně v místech již rekonstruovaných či nejvíce navštěvovaných?
Všichni jsme četli v novinách, viděli v televizi, že Šumava byla postižena velkým polomem. Až do prvního dubnového týdne platil na území Národního parku Šumava zákaz vstupu do lesů, v části okolo hlavního evropského rozvodí v bývalé osadě Růžový Vrch, kterou dnes najdeme na mapě s názvem podle posledního hajného U Korandy, platil zákaz ještě o jeden týden déle. V současnosti platí na území Národního parku Šumava omezení vstupu, určité cesty jsou uzavřeny. Tento zákaz se týká v současnosti i doprovodné cesty podél plavebního kanálu mezi Rosenauerovou nádrží nedaleko bavorských hranic a Oslí cestou a v úseku mezi Jeleními Vrchy – Koňským potokem (Rossbach) a Raškovem nad Novou Pecí. Zákaz sice platí až do 1. června, ale mám příslib ze Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, že v den plavení bude cesta volná. O víkendu jsem byl na Jeleních Vrších, byl jsem překvapen na trase podél plavebního kanálu byl čilý ruch, zákaz – nezákaz. Doporučuji však zákazy respektovat, čerstvé informace jsou na stránkách www.npsumava.cz. V žádném případě nevstupujte do míst, kde polom není zpracován, ani na místa, kde probíhá jeho zpracování!

Kolik lidí vlastně tvoří tým, který se o přípravu plavební sezóny stará a zajišťuje veškeré zázemí, aby vše proběhlo tak jak má?
Jde o malý kroužek lidí z Čech a z Rakouska, většina nitek se sbíhá u mne. Počítám, že během prvního dne pak bude aktivně zapojeno do činností projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu cca 100 lidí.

Připravit podobný podnik nelze jistě zadarmo. Jak těžké je zajistit peníze pro neziskové sdružení a v jakých řádech se za roční plavení platí?
Slyšeli jsme od jednoho našeho ekonoma, který je teď významným politikem, že peníze jsou až na prvním místě. Bohužel, peníze opravdu potřebujeme. Snažíme se zajistit financování z řady zdrojů – požádali jsme o příspěvek na dva projekty z prostředků Evropské unie, celkem šlo o 6000 EUR, tedy asi 170 tis. Kč, dostaneme po skončení sezóny 55 tisíc korun, po vyúčtování, dalších 40 tisíc pak prostřednictvím projektu Jihočeského folklorního sdružení. Jihočeský kraj nám přispěje 20 tis. korunami, což je jen malá část toho, oč jsme žádali. Ani město Prachatice, ze kterého folklorní sdružení Libín-S k plavebnímu kanálu přijíždí, nebylo tak štědré, jak jsme potřebovali. Část nákladů na rakouské účastníky uhradí Rakouské kulturní fórum v Praze, celkem jde cca o 31 tisíc Kč. Samozřejmě jsme rádi za každý, i drobný, příspěvek. Na realizaci nám přispěli v hotovosti např. senátor a starosta města Hluboká nad Vltavou Tomáš Jirsa a českobudějovický podnikatel Miloš Kratochvíl. V nejbližších dnech by mělo být rozhodnuto o příspěvku z Česko-německého fondu budoucnosti a o sponzorském daru s.p. Lesy České republiky. V minulých letech jsme potřebovali během roku, nejen na ukázky plavení, ty jsou jen drobnou částí, ale i na další aktivity projektu, na folklorní setkání, na vyprávění pohádek, na technické zajištění, atd., cca 250 až 300 tisíc korun. Letos chceme program rozšířit, chceme připravit milíř a pálit dřevěné uhlí, přijedou k nám soubory z Dolních Rakous, zvyšují se dopravní náklady, budeme potřebovat podstatně víc. Počítáme s finanční podporou našich partnerů a sponzorů, nebudu je vyjmenovávat, abych na někoho nezapomněl, jejich seznam je na našich webových stránkáchwww.schw-kan.com.Prostě financování musí být vícezdrojové.

V některých úsecích je plavební kanál zrekonstruován, v jiných ho můžeme vidět zchátralý. Kdo si vzal údržbu a hlavně její financování na svá bedra a jak rozsáhlé budou další práce na opravách, plánují-li se vůbec?
Plavební kanál je opraven v oblasti kolem potoka Ježová / Iglbach na česko-rakouských hranicích v délce cca 2,5 km. Tam se na opravě podíleli především studenti pražské lesnické fakulty za podpory Rotary Clubu Rohrbach a bývalého Sdružení svazů cestovního ruchu / Tourismusverbändegemeinschaft Böhmerwald a s.p. Lesy České republiky. Časově na tyto práce navázala rozsáhlá oprava plavebního kanálu na území Národního parku Šumava. Mezi Jeleními Vrchy a Želnavským smykem je opraveno cca 11 km, k tomu je třeba přičíst cca 2 km mezi potokem Světlá voda a Stockým potokem nedaleko bavorských hranic. Jen práce na opravě plavebního kanálu na území NP, které trvaly tři stavební sezóny – 1999 – 2001, stály Správu Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava cca 26 milionů korun.

Plavební kanál má na území České republiky dva správce, hlavním je Správa NP a CHKO Šumava, druhým je s.p. Lesy České republiky. Správa NP a CHKO Šumava má zpracovaný projekt opravy plavebního kanálu mezi Huťským Dvorem a potokem Pestřice / Rothbach v délce cca 4 km. Kdy k opravě dojde, o tom musí rozhodnout investor – Správa NP a CHKO Šumava. Na území spravovaném s.p. Lesy České republiky by bylo třeba provést odbornou opravu úseku mezi hraničním potokem Ježová / Iglbach, od nasazení studentů v letech 1996 – 2001 uteklo taky už dost času, zajímavá by byla oprava mezi rozvodím v bývalé osadě Růžový Vrch a státní hranicí u hraničního znaku II/10. Každoroční péči potřebuje spáditý úsek pod rakouskou osadou Morau až k místu, kde opouští plavební kanál české území u osady Unterurasch u hraničního znaku II/14. Řada lidí se mne ptá, dojde k opravě celého kanálu? Odpovídám i tady, nedojde.

Zpět k plavení. Jak již bylo řečeno, sezóna to bude již osmá. Kdo přišel s myšlenkou vrátit tradici zpět k Jelením, Ježové a Růžovému Vrchu? A jak dlouho se takový podnik připravoval?
V roce 1996 pracovalo na česko-rakouských hranicích 6 studentů lesnické fakulty. Když končili svoji práci na Šumavě, napustili jsme kanál vodou, voda stoupla z Čech do Rakouska. Na závěr prací přijeli z Maria-Enzersdorf u Vídně manželé Robert a Hermine Baldassariovi, velcí přátelé plavebního kanálu, otevřeli láhve šampaňského, připili jsme na zdar plavebního kanálu a pak jsme popostrkávali několik polínek přes hranice. O rok později byla opravena doprovodná cesta podél kanálu k potoku Ježová / Iglbach v Čechách i Rakousku. Dvakrát byl mimořádně otevřen hraniční přechod a polínka plula znovu. Plavci tehdy přišli z Rakouska, u Ježové je tomu tak dodnes.

V roce 1998 byly otevřeny hraniční přechody Ježová / Iglbach a Koranda / St. Oswald bei Haslach. V roce otevření jsme připravili program spolu s Českým rozhlasem České Budějovice a občanským sdružením Přední Výtoň. Kulturu ke kanálu přivedl rakouský spolek SUNNSEITN v čele s Gotthardem Wagnerem. Ten nechal postavit podél plavebního kanálu na rakouském i na českém území řadu moderních skulptur. Při jejich vernisáži se vždy něco dělo. Tancoval tu i Libín-S, Gotthard přicházel s bláznivými nápady, které, když se nad tím tak zamýšlím byly často vynikající.

Libín-S u plavebního kanálu zůstal, podobně jako ony skulptury. Přišel s myšlenkou na projekt Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který v sobě spojuje folklor, plavení dříví, stará řemesla, pohádky z obou stran Šumavy, ale i setkání s motlitbou při lesní mši svaté u Rosenauerovy kapličky.

Někteří lidé se mne ptají, proč se folklorní soubor věnuje takovému projektu? Před dvěma sty lety, kdy se plavilo dříví ze Šumavy pro Vídeň, dříví plulo po plavebním kanálu, upraveným potokem a po řece Große Mühl. Před ústím do Dunaje bylo třeba dříví vytáhnout z vody, nechat vyschnout před dopravou na lodích či vorech do hlavního města monarchie. Na vytahování bylo potřeba 300 – 350 lidí, tolik jich v okolí k dispozici volných nebylo. Proto každoročně chodily do Untermühl skupiny mladých lidí z Čech, především ze Strakonicka. Dřeli od pěti ráno do sedmi večer, měli pouze hodinovou přestávku na oběd. Večer, po práci, ředitel panství Český Krumlov Ernst Mayer očekával, že padnou unaveni na pryčnu a budou spát. Češi ale vytáhli z domova přinesené housle, citery a v Čechách tehdy obvyklé dudy, nad setmělým táborem zněly české písničky, hrálo se, tancovalo, vždyť mezi plavci byli hlavně mladí muži a ženy. A ráno? Ráno nebylo vidět stopy po dlouhé probdělé noci, opět stáli s plavebními háky u vykládacích kanálů a tvrdě dřeli. Myšlenky písniček a tanců u plavebního kanálu se chopil Libín-S.

Na kterou z těch dosavadních sezón vzpomínáte nejraději?
Asi Vám neodpovím, žiji vždy hlavně tou současnou, sotva skončíme jedno plavení, přemýšlím o dalším, s ukončením plavební sezóny již po dohodě s partnery určuji termíny příštích akcí. Těším se z každé akce, potkám se se spoustou lidí. Mám radost, že jsou tací, kteří jedou 150 kilometrů, aby byli na každém či skoro každém plavení, na každé akci.

Nějaký ten veselý zážitek z "natáčení"?. Přiznám se, že jsem byl přítomen pouze jednomu plavení, ale i na tom byla spousta legrace, takže těch veselých historek musí být spousty.
Většinou ani herci, od kterých chtějí diváci slyšet nějaké ty historky nejsou schopni hned nějakou dát k dobru. Ale třeba dvě:

1)U řady plavení bývá spousta lidí, lidé se tlačí podél kanálu, někteří z nich na kolech. Jeden hoch zajel s kolem až na břeh, kanál byl plný proudící vody, polínka v ní. Najednou koukám, kluk byl v kanálu i s kolem, koukala jen modrá přilba. Jen tak tak, málem jsem ho vytahoval plavebním hákem, to by asi nebylo dobré. Pro diváky to byla legrace, ten „plavec“ s kolem to nejspíš za legraci nepovažoval.

2)Koncem devadesátých let došlo k rozsáhlé opravě kanálu u Jeleních Vrchů. Firma opravila i Rosenauerovu kapličku, ve které byly zbytky obrazu Korunování Panny Marie. Nový obraz nechal namalovat pražským malířem Janem Vachudou nynější ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, nebo-li Karel Jan kníže ze Schwarzenbergu. Byl pozván, aby se zúčastnil mše svaté 20. srpna 2000, při které byl nový obraz požehnán. Měl jsem informaci, že nepřijede. Překvapením bylo, když přes parkoviště na poslední chvíli kráčel Karel Schwarzenberg. Pozval jsem jej k sobě do auta. Po mši jsem se jej zeptal, jestli se nechce někde v okolí na něco podíval. Třeba na Plešné jezero. Na Plešné jezero ano. Vyjeli jsme v doprovodu pracovníků Správy NP a CHKO Šumava k jezeru, Karel Schwarzenberg se tlačil na zadním sedadle mé fábie. Šli jsme se podívat na Prinzenstein v jezeře, když k nám přijel mladý muž na koloběžce, podíval se na knížete a říkal: Vy jste podobnej tomu Schwarzenbergovi z televize. Jó, jsem si podobný, odpověděl kníže. Druhý den jsem odjížděl se studenty na práce na kanálu do Rakouska. Sraz jsme měli na nádraží v Nové Peci. Dva ze studentů, Vojta a Lucka, přijeli o den dřív, noc strávili na půdě u kohosi na Jeleních Vrších. Tam se potkali i s tím jezdcem na koloběžce. Ptal se jich, „kam jedete dál?“ „Do Rakouska, budeme pracovat na kanálu.“ „A můžu jet s vámi?“ „O tom rozhoduje nějakej Hladík.“ „To není problém, toho znám.“ Přijel jsem k nádraží, jeden z učitelů si je odškrtával na seznamu. Byli tam Lucka, Vojta i Jirka, tak se jmenoval ten s koloběžkou. Jirka mne viděl a hned na mne ukazoval: „Hele, támhle je ten řidič od Schwarzenberga!“ Tak dobře mne znal, že jsem byl knížecím řidičem. Abych nezapomněl, Jirka s námi byl týden na kanálu.

Již to bylo zmíněno. V letošním roce se chystá na Jeleních Vrších velká událost a novinka. Na přelomu července a srpna tam bude vyskládán a poté zapálen milíř. Stihlo se zařídit vše potřebné a divák tak bude moci shlédnout tuto jedinečnou podívanou?
Mělo by to být v první polovině srpna. Zatím zařízeno vůbec nic není. Skoro nic. Hlavně, máme problém s penězi. Dříví, musí být suché, nám snad zadarmo poskytne Správa NP a CHKO Šumava. Je třeba milíř postavit, zapálit a celý týden hlídat a udržovat, pak jej otevřít a vybrat dřevěné uhlí. Odhaduji, že budeme potřebovat asi 6 – 8 lidí, aby se mohli týden střídat u hořícího milíře. Nevím, zda je budeme schopni zaplatit. Sice jsem slyšel, že se kdosi hlásí, že to bude dělat zadarmo, to bychom pak zvládli. Jinak, nevím, nevím. Snad to dobře dopadne. Pro mne to bude premiéra. Jsem taky hrozně zvědavý.

V jedné předešlé otázce jsem zmiňoval Ježovou, Jelení a Růžový Vrch jako místa plavení. Jsou ještě jiné lokality, kde se bude letos plavit a přál byste si pro následující ročníky plavení rozšířit i o další místa, a je to vůbec reálné?
I letos se bude plavit pouze ve třech lokalitách – na Jeleních Vrších, oblasti hraničního potoka Ježová / Iglbach směrem k Růžovému Vrchu a mezi potoky Světlá voda a Stocký potok nedaleko bavorských hranic. Plavení by sice bylo teoreticky možné i někde dále po toku směrem k Želnavskému smyku, ale na Jeleních Vrších je zázemí, dojede se tam autem, lidi si již zvykli. I já. Naši rakouští kolegové kanceláře cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald volají ještě po nějakém místě v Rakousku, které by bylo přístupné i pro starší a invalidní občany. K potoku Iglbach / Ježová je daleko, je třeba jít 2,5 km pěšky přes les, i když se vypraví tzv. Bummelzug, což je takový vláček tažený traktorem, musí se jít víc než kilometr pěšky. To je pro spoustu lidí moc daleko. Zmiňoval jsem se o projektu opravy plavebního kanálu od Huťského Dvora k potoku Pestřice / Rothbach. Projekt zahrnuje i stavidlo cca 200 m před Pestřicí. Manipulací s těmito stavidly, případně i s prvními stavidly na potoce Pestřice / 1. Rothbach-Schleuse by voda začala proudit z Čech do Rakouska. Místo křížení potoka Pestřice / Rothbach se Schwarzenberským plavebním kanálem je v Rakousku jediné přístupné místo v blízkosti veřejně přístupné cesty, v blízkosti možnosti zastavení autobusu. V případě, že by na český projekt navázal rakouský projekt bylo by možné plavit až k hostinci U modrého jelena / Zum blauen Hirsch v bývalé sklářské osadě Sonnenwald. Je dost pravděpodobné, že v příštím roce mohly být zahájeny práce, jejich financování by bylo možné z prostředků Evropské unie v plánovacím období 2008-2013.

Doprovodný program v podání folklórního sdružení Libín-S Prachatice, pohádky od Heleny Svobodové z Prachatic a Helmuta Wittmanna z hornorakouské Solné komory, což je mimochodem velký zážitek i pro dospělé... Čeho všeho se divák dočká v letošním doprovodném programu?
Už jsem říkal, i v letošním roce se budou vyprávět pohádky z obou stran Šumavy. Já neberu toto vyprávění jako doprovodný program, je to plnohodnotná součást našeho projektu. Už jsem říkal, na pohádky se těším. Helmut je nositelem Zlatého prstenu nejlepšího vypravěče pohádek v německém jazykovém prostoru, já mu říkám Skřítek ze Solné komory, on se tomu hrozně směje. Helmut s Helenou vypráví společně pohádky, není to překlad toho, co říká ten druhý, v pohádkách je řada dialogů, které spolu Helena s Helmutem vedou, ona česky, on německy, všichni musí rozumět. Je zajímavé, že německé či rakouské děti, které určitě nerozumí česky, reagují na Helenino vyprávění, stejně jako ty české na Helmutovo.

Na zahájení plavební sezóny 19. května se lidé setkají s lidovými řemesly, hlavně s těmi, které mají něco společného se dřevem. Jedním z partnerů našeho projektu je rakouský spolek SUNNSEITN. Říkal jsem již o bláznivých nápadech Gottharda Wagnera. Mezi ně patří i Jazz v kanálu. Jazz bude znít na Jeleních Vrších před plavením, odpoledne u kostela ve Zvonkové, navečer na náměstí v Aigenu.

Součástí projektu je během sezóny i setkání s modlitbou při mši svaté u Rosenauerovy kapličky Korunování Panny Marie. Bude sloužena v češtině a v němčině, dvěma členy premonstrátského řádu, jedním z pražského Strahova, který je duchovním správcem v Horní Plané, Jánem Quirinem Bárníkem, druhým z rakouského Schläglu, pravděpodobně farářem ze St. Oswald bei Haslach, Kazimierzem Kasimirem Marchajem. Mše se bude konat v sobotu 18. srpna ve 14:00 hodin.

Jak je patrno, do akce se zapojuje i sousední Rakousko. Jak funguje přeshraniční spolupráce a neplánuje se taktéž nějaká ukázková plavba čistě u našich jižních sousedů? Jak je tam postaráno o tento skvost mezi technickými památkami?
Otázek je několik. Myslím, že z toho, co jsme si řekli, vyplývá, že spolupráce mezi folklorním sdružením Libín-S Prachatice na jedné straně a Tourismusverband Böhmerwald a SUNNSEITN na straně druhé funguje velmi dobře. Setkáváme se pravidelně v období příprav, ještě na květen je připravena první schůzka na přípravě velkého projektu, který budeme realizovat v následujících letech za podpory Evropské unie.

Aby se dalo odpovědět na otázku druhou, musí se odpovědět nejdříve na otázku třetí. Kdo jel na kole či šel pěšky podél plavebního kanálu v Rakousku, ví, že kanál je zde většinou pouze hlubší či mělčí příkop podél Kanálové silnice / Kanalstrasse. Místy se kanál úplně ztrácí, protože v jeho trase vede lesní cesta Kanalstrasse. Plavební kanál je v Rakousku většinou v majetku premonstrátského kláštera Schlägl. Klášter je významnou hospodářskou institucí Horních Rakous, má rozsáhlé lesy, ve kterých hospodaří přírodě blízkým způsobem. Hlavním úkolem lesní správy kláštera je přinášet zisky. Klášter nemá zájem na dalších rekonstrukcích kanálu, opravený kanál je překážkou při přibližování, nebezpečným při odvozu dříví, auto do něj může spadnou. Na území kláštera je opraveno pět objektů, bráno od Ježové / Iglbach – propust U zvonku / Glöckel-Durchlass, stavidla na potoce Schrollenbach / Schrollenbach-Schleuse, stavidla u Landknechtin / Landknechtin-Schleuse, stavidla na Kotelním potoce / Kesselbach-Schleuse a 2. stavidla na potoce Pestřice / 2. Rothbach-Schleuse (hraniční objekt). U těchto objektů je opraveno do 100 m kanálu, ve kterých je voda většinou vzduta. Nevěřím, že bude opraven šestý objekt, stavidla na potoce Wessenbach / Wessenbach-Schleuse. Na rakouském území je ještě jeden úsek, který vede vodu. Je to úsek mezi potokem Pestřice / Rothbach a Sonnewaldem, kterým je přiváděna voda na malou vodní elektrárnu. Sonnenwald není zásoben elektrickým proudem z veřejné elektrické sítě.

Z odpovědi vyplývá, že v Rakousku není úsek, po kterém by mohla probíhat ukázková plavba dříví. Podobným úsekem bude jednou úsek mezi Pestřicí / Rothbach a Sonnenwaldem, který naváže na v budoucnu opravený úsek v Čechách mezi Huťským Dvorem a Pestřicí. Ale i zde poplavou polínka přes hranice.

Nemůžu se nezeptat. Váš nejoblíbenější úsek Schwarzenberského plavebního kanálu?
Ode mne lze asi očekávat, že je jím úsek u Ježové. Tam jsem strávil spoustu víkendů počátkem devadesátých let, až se mi podařilo vykopat kus zapomenutého kanálu uprostřed lesa na česko-rakouských hranicích. Nebýt asi toho, těžko říct, zda by někdo začal obnovovat kanál v Čechách, jestli by se nestal nehlubokým příkopem podél cyklostezky.

Miluji ale také nejkrásnější úsek kanálu, kterým je zcela jistě spáditý úsek pod rakouskou osadou Morau, který je z české strany téměř neznámý. Až otevření hraničního přechodu Koranda / St. Oswald bei Haslach umožnilo přijít českým turistům po modré české turistické značce vedené po rakouském území k historickému hraničnímu kameni z roku 1788, který byl na břehu kanálu osazen o rok dříve, než Rosenauer začal stavět plavební kanál. Zemská hranice byla však právě díky zeměměřiči Rosenauerovy vedena tak, aby celý budoucí plavební kanál byl až k Unterurasch veden po schwarzenberském panství v Čechách.

A co takhle kanál v místě křížení s Koňským potokem, kde potok protéká „tunelem“ v náspu akvaduktu? Nebo lapák písku nedaleko? Nebo Jezerní smyk? Nebo křížení s Jezerním potokem u Rosenauerovy kapličky? Nebo Gabrielstein? Nebo tunel? Ne, nedá se odpovědět jednoduše.

Plavební kanál je velkým turistikým lákadlem. Jak již víme z našich stránek, jsou mu věnována dvě muzea, Vy máte příjemnou webovou prezentaci... Jak probíhá dál jeho propagace?
Děkuji za označení expozice o kanálu ve stodole domu pana Hrbka na Jeleních Vrších za muzeum. Děkuji za pochvalu za naše webové stránky www.schw-kan.com. Vedle našich webových stránek je několik dalších, které přinášejí informace o plavebním kanálu a dění na něm. Třeba Vaše lipno-online.cz, ale především obrovské dílo pana Mrázka z Českého Krumlova www.ckrumlov.cz a řada dalších.

Během plavební sezóny vydáváme řadu tiskových zpráv, které rozesíláme sdělovacím prostředkům, kanál je zajímavou atrakcí, proto se o něm píše. V letošním roce běží od března do listopadu v Národním zemědělském muzeu výstava Šumava – tajemství, nostalgie, příběhy, ve které je věnována část i Schwarzenberskému plavebnímu kanálu. Naleznete tam také fotografie, které lze v Čechách či v Evropě najít pouze na našich webových stránkách (např. www.schw-kan.com/fotky/Foto_historie/ipage00018.htm) a právě na této výstavě. Folklorní sdružení Libín-S je partnerem této výstavy, projekt Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu je doprovodnou akcí. V červnu se bude konat v bavorském Pasově / Passau výstava Holzmesse Passau 2007. I na ní bude prezentován Schwarzenberský plavební kanál. Je velmi pravděpodobné, že folklorní soubor Libín-S tam zatancuje Plavecký tanec, ten bude mít premiéru 19. května 2007 na Jeleních Vrších, takže pššš!, to je ještě tajemství!

Tak a blížíme se k závěru našeho minipovídání. Ptám se tu každého musím i Vás. Žijeme v přenádherném koutě naší vlasti. Které místo tedy na Šumavě milujete nejvíce?
Otázka je opět velmi složitá. Na prvním místě určitě řeknu Schwarzenberský plavební kanál. Ale třeba údolí Zlatého potoka pod Kašperskými Horami, šumavská jezera (nemyslím ale komercionalizované Velké Javorské jezero, ale Plešné, Malé Javorské, Černé, Čertovo), vodopád Bílé strže, Stožeckou kapli, Boubínský prales, opravený úsek Kaplického potoka (kvůli jehož opravě máme, myslím s.p. Lesy České republiky, problémy), ale také schovanou dřevěnou mysliveckou chatičku U rybníčka…

Závěrem Vám chci popřát mnoho štěstí a hlavně zdraví. Budu se těšit na shledání 19. května a pak na mnoho dalších tam nahoře, kde se dřevo plaví. Mějte se krásně a děkuji za Váš čas.
Já děkuji Vám za článek o Schwarzenberském plavebním kanálu na www.lipno-online.cz, za informace, které tam o plavebním kanálu věšíte. Těším se na shledání u plavebního kanálu nejen s Vámi, ale se spoustou lidí, kteří si přijedou na Jelení Vrchy zatancovat, poslechnout folklórní muziku, pohádky z obou stran Šumavy, i podívat se na první letošní ukázku plavení dříví.