Rodný domek
Stezka má svůj start u rodného domku (č.p. 21) Adalberta Stiftera, ve kterém je od roku 1960 zároveň muzeum vzdávající hold nejslavnějšímu rodáku Horní Plané. Domek je hned u hlavní silnice, zhruba 300 metrů od dopravního značení "Obec Horní Planá" (ve směru od Černé v Pošumaví). Pro orientaci je umístněna před domkem informační cedule s mapkou stezky a je na ní taktéž popsán každý důležitý bod na 4,6 kilometrů dlouhé trase.

Náměstí
Vydáváme se podél hlavní silnice směrem ku Perneku. Ujdeme zhruba sto metrů. Poté zatočíme doprava a za zatáčkou na nás již čeká náměstí. Zde je mnoho objektů, které stojí za zastavení. Vyjmenujme si ty nejvýraznější dominanty.

Uprostřed náměstí se nalézá budova radnice, která byla dostavěna v roce 1855. Hned za radnicí je kamenná kašna s vodotryskem. Kašna byla vystavěna téhož roku, jako radnice a její obsah činní 1 000 hektolitrů vody. Autorem kašny je občan Hořic, Wenzel Hossinger.

Stoupáme parkem a všímáme si sochy Svatého Jana Nepomuckého, která sem byla přemístněna z mostu nad farou (1859)

Dále se zastavujeme u památníku obětem 1. svět. války. Ta je ale bez desek se jmény. Tyto tabule byly v pohnutém roce 38 minulého století odstraněny, poněvadž jednou z obětí byl žid Rudolf Kohn. Kvůli začátku druhé světové války se tabule beze jména nositele medaile za statečnost již nestačily instalovat.

Nejvýraznější dominantou zdejšího malebného náměstí je kostel Svaté Markéty, který je situován v jeho horní části. Do dnešní podoby, která je v jádře gotická, ho dostala léta 1708-1710. Z doby baroka a rokoka pochází vnitřní vybavení včetně oltáře. Renesanční nástěnné malby zdobí interiéry a před vstupem na zdi jsou zasazeny dvě pietní tabule. Ty jsou zde od vůbec poslední návštěvy Adalberta Stiftera (1859). První tabule je věnována jeho matce, druhá učiteli J. Jennemu. U kostela se vydáváme do levého rohu náměstí a tudy pokračujeme směrem k Stifterovu parku. Po cestě se ještě zastavíme u středověkého pranýře se železným obojkem, který byl navlékán pranýřovaným.

Stifterův park
Po schůdkách stoupáme směrem ku Stifterovu parku. Stiftrův park byl za velké slávy otevřen 24. srpna 1884. Co pro obyvatele znamenal Adalbert Stifter dokládá i fakt, že všechny pozemky se kterými se počítalo pro park, byly předány pro tento účel zcela zdarma. Stoupáme po schodech až se dostáváme ke starému dobrému památníku. Rozepisovat se zde o něm nebudu, poněvadž jsme o něm psali již v tomto článku.

Výhled na Trojmezenskou hormatinu
Od památníku jdeme směrem k Dobré Vodě. Cesta vede po rovině a od památníku k dalšímu bodu stezky je to jen pár desítek metrů. Dojdeme až nad staré fotbalové hřiště. Otočíme se doleva. Poté se nám naskýtá pohled na pravou krásu Šumavy. Před očima máme panorama šumavských vrcholů v čele s Plechým.

Kaple Panny Marie Bolestné
Otáčíme se zpět doprava a začneme stoupat do mírného svahu. V tom stojí další zastávka na této honoplánské stezce a sice zastávka u kaple Panny Marie Bolestné. Opět se nebudeme rozepisovat, jelikož vše podstatné je popsáno v tomto článku.

Výhled na Alpy
Šestým zastavením na právě popisované stezce je místo, odkud je zejména na jaře možno pozorovat alpské vrcholky. Obracíme se od kaple a vracíme se směrem ke fotbalovému hřišti. Poté se dáme doleva kolem letního kina a hřbitova. Po několika stech metrech se dostáváme nad náměstí. Na křižovatce se dáváme doleva, směrem k Hodňovu. Za dalších zhruba 300 metrů se dostáváme k vyhlídce. V době mé návštěvy nebylo vidět zhola nic. Nad Šumavou se totiž zvnášel mlžný opar.

Stifterův smrk
Pokračujeme podél hlavní silnice. Míjíme pár budov stojících u cesty a již vidíme u cesty bílou kapličku. Ocitáme se v nadmořské výšce 851 metrů. Zde stával až do roku 1969 mohutný smrk. V noci z devátého na desátého toho roku byl smrk vyvrácen. Kusy stromu, který měřil v obvodu až 3,5 metrů, dopadly na kapličku pod ním. Smrk podlehl té bouři také proto, že ho již v roce 1917 zasáhl blesk a od té doby od koruny chřadl. Dodnes je na místě zbytek ztrouchnivělého pařezu.

Stezka v těchto místech uhybá z hlavní silncice doprava. Dostáváme se tak do kouzelné přírody. Navíc z pravé strany pod námi se rozléhá Horní Planá a my ji máme z těchto míst jako na dlani.

Vyhlídka nad Fledlem
Cesta začíná mírně klesat. Dostáváme se do hustšího porostu. Který však po naší pravé straně začíná po pár desítkách metrů zase řídnout. Výhled na Horní Planou se opakuje, navíc se cesta stáčí tak, že v dálce vidíme věž kostela a nad ním Dobrou Vodu. Po chvíli se dostáváme k místu, zvaném Vyhlídka nad Fledlem. Z tohoto místa je krásná vyhlídka na široké panorama kolem města. Vidíme vrcholy Smrčiny, Hraničníku, Plechého, obec Novou Pec a zase vrcholy Dobré Vody, Hradu a Houbového Vrchu. Nápovědu, který vrch je který, máme na přehledné tabulce.

Stifterův buk
 Cesta od přeposlední zastávky stále mírně klesá a stáčí se okolo města. I tady je na něj výhled úchvatný. Po chvilce se dostáváme k dalšímu stromu, který neustál řádění místních bouří.

Stojíme tam, kde do roku 1994 stál mohutný buk. Jeho zkáza začla již 8. prosince 1979 při vichřici, která buk rozlomila. Roku 1994 pak byla zkáza dokonána. Buk, pod kterým básník rád sedával byl uveden i v mistrově povídce "Žula". Dříve byl nazýván Machtlovým bukem, dle tehdejšího majitele pozemků, na kterém strom stál. Strom byl vysoký 17 metrů, v obvodu dosahovala jeho šíře až 5,70 metrů. Koruna se pak rozkládala do 21 metrů ( dobová fotografie stromu ). Poté cesta prochází krátkým lesním úsekem a po poli se schází zpět do Horní Plané. K rodnému domku básníka přicházíme opět směrem od Černé.