Dřevěná kuželka
Severně od Horní Plané, v údolíčku vzdáleném necelou hodinu cesty, nachází se dnes zřícenina stavení nazývané Mokřina. Nyní jen polorozbořené zdi a místnosti, v nichž se dere hojně k nebi černý bez a kopřivy, dávají tušit, kde dříve zazníval rozpustilý dívčí smích. V usedlosti bydlel bohatý sedlák, údajně jménem Baier. Sedlák měl krásnou dceru Teresu. Jak se občas stává, okouzlila dívka svým zevnějškem i povahou chudého čeledina pocházejícího z nedalekého Melmu. Posléze byla jejich přitažlivost vzájemná a oba mladí lidé se tajně scházeli v hlubokých lesích poblíž vrcholu zvaný Špičák. Měli se velmi rádi a o to více cítili smutek když si uvědomovali, že jejich svazek zřejmě nemá budoucnost. Neježe se chudý čeledín o ruku Teresy ucházet nemohl, ale sedlák měl navíc v plánu provdat svou dceru za zámožného hostinského v rakouském Aigenu. Snad to myslel dobře, chtěl mít dceru zabezpečenou a odchodními dodávkami masa, mléka a jiných výrobků do Rakouska by vzrostlo jeho jmění rovněž.

Cožpak je však možno poručit lidskému srdci? Oba mladí lidé se tajně scházeli stále častěji a kuli plány, jak očekávané nepochopeni rodičů a obavy z násilného odloučení obejít. V lesích okolo Špičáku se odjakživa říkávalo, že v nich straší. Prý se zde zjevuje černý myslivec, který lidem prokazuje různé služby, bere si však jako protihodnotu jejich duši. Mladí na pověry nevěřili a tak když se jednoho dne objevil na cestě jim v ústrety švihácky oděný pán s puškou přes rameno, nic zlého jim nepřišlo na mysl. Pán je pěkně pozdravil, poptal se na cestu do Horní Plané a pak se dal s nimi do řeči. Po nedlouhém hovoru se mu zamilovaný pár svěřil se svými starostmi.

"Na vaše trápeni je lehká rada", odvětil pán. "Vyřezejte ze dřeva kuželku velkou jako dospělý člověk. Jakmile se doma začne hovořit o svatbě, nechť ji dívka položí do své postele a schová se pod oknem. Poté ať zavolá otce, že má pocit, že celá dřevnatí, jako by se měnila ve dřevěnou kuželku. Otec se určitě poleká, od svého záměru se svatbou zajisté upustí a možná bude pak přístupný i ke vztahu s jejím čeledínem, jen když bude mít dceru v pořádku a zdravou."

Stalo se. Čeledín vyřezal kuželku se silného šumavského javoru a Teresa ji pak ukryla pod svou postelí. Při večeři započal sedlák mluvit o tom, jak by bylo hezké mít vlastní hostinec, jak je to výnosné a jaký je to pocit klidu a blahobytu, mít zajištěnou živnost. V půlce hovoru Teresa náhle vyskočí, chytí se za hlavu a utíká do ložnice. Zde rychle vstrčí kuželku do své postele a sama vyleze z okna ven na zahradu. Pak zavolá: "Tatínku, pomoz mi, je mi zle, celé tělo mi tuhne!"

Sedlák vběhl do ložnice a v posteli své dcery spatřil ležet obrovskou kuželku. S úděsem přikročil blíž, dotkl se jí a potom vyběhl zpět do chodby, kde padl na kolena před pannu Marii a prosil boha o pomoc. Nakonec přivolal svou ženu a řekl jí, co se stalo.

Teresa mezitím skočila do pokoje zpátky, kuželku ukryla pod postel a lehla si na její místo. Když vystrašený sedlák se ženou znovu vkročili do dovnitř, ležela již jejich dcera pod peřinou a jen slabě sténala. Sedlák byl radostí bez sebe, že se nic zlého nepřihodilo a že se vše navrátilo do původniho stavu.

Po několika dnech se doma opět začalo mluvit o svatbě. Teresa po chvilce hovoru vstala, zapotácela se a vykřikla, že jí začíná zase dřevěnět tělo. Odběhla do ložnice a vše se opakovalo. Sedlák i jeho žena beze slov zírali na kuželku, jak spočívá bez pohybu v posteli. Znovu následovaly modlitby před pannou Marií a prosby o zrušení oné kletby. Když po chvíli nahlédli do pokoje, ležela již Teresa zase v pořádku ve své posteli a jen prudce oddychovala. "Určitě to nějak souvisí s tím sňatkem, zašeptal sedlák sklánějíce se nad postelí, . "ať si tedy vezme koho chce, jen když bude v pořádku." Pak odešli se ženou ze světnice.

Sotva tu byl druhý den, spěchala Teresa na místo svých tajných schůzek. Čeledín již čekal, celý netrpělivý. "Je to dobré, je to dobré, můžu si vzít, koho chci," vykřikla Teresa a vrhla se radostně svému milému do náruče. Ten ji pevně objal a v tom si uvědomil, že drží v náručí velkou dřevěnou kuželku. Směrem od blízké skály se ozval chechot, při kterém mrazilo v zádech: "Ty sis myslel, ty lidský červe, že můžeš získat něco zadarmo? Hlupáku! Teď musíš platit."

Čeledínovi vyklouzla kuželka z bezvládných rukou a on se rozběhl směrem do Baierova stavení. Tam všechno vyprávěl sedlákovi. Ještě ten den se vypravili spolu s čeledí na vrch Špičák. Všude bylo ticho, nic podezřelého se nebylo vidět. Co však nenalezli na místě setkání mladých lidí? Před nimi na zemi ležela dřevěná kuželka, ale jen taková malá kuželka, té velikosti, jakou používají děti na hraní. Sedlák ji opatrně zvedl a odnesl domů. V chodbě ji postavil do výklenku vedle panny Marie a každý den se u ní modlil. Nic však nepomáhalo. Kuželka zůstala kuželkou a po jeho dceři jako by se země slehla.

Po čase se začalo šeptat, že o Valpružině noci, noci čarodějnic, ozývá se v okolí Špičáku zpěv a pláč a k tomu taneční hudba. To prý Teresa zpívá a tančí se svým novým milým - černým myslivcem. Když si ale vzpomene na svého čeledína, hořce pláče.

Přešla léta, generace obyvatel se vyměnily. Dřevěná kuželka jako symbol touhy a prokletí, zůstávala však stát ve výklenku dál.